VYBERTE SI REGION

Nehraji si na hrdinu. Jsem jen obyčejný hasič

Brno - Rozhovor s šéfem hasičů-lezců Jiřím Bučkem o Emmě, záchraně lidí z jeskyní, o technických vymoženostech záchranářů a o tom, že se nebojí.

8.3.2008
SDÍLEJ:

Jiří BučekFoto: Deník/Ondřej Surý

Lidé se na hasiče dívají jako na Bohy. Podle statistik je hasičské povolání mezi lidmi nejuznávanější povolání a někteří je řadí na úroveň lékařů. Hasiči jsou přitom docela obyčejní lidé. Stejně jako Jiří Buček. Šéf jihomoravských hasičů-lezců. „Nejsem hrdina, dělám jen svou práci,“ říká Buček se skromností svou vlastní v rozhovoru pro brněnský Deník Rovnost.

Už týden se skloňuje ve všech pádech orkán Emma. Jak se dotkla práce vaší skupiny?
Měl jsem službu, takže jsem tušil, že se aktivně zapojím do jakýchkoliv zásahu. Při větší živelné pohromě je to tak vždycky. Poprvé jsme vyjížděli krátce poté, co se Emma Brnem prohnala. Naše lezecká skupina se jela podívat na hliníkovou střechu na obchodním centru v brněnské Vídeňské ulici. Tu jsme provizorně zajistili tak, aby nespadla. Pak jsme odstraňovali obrovský billboard.

Spousta lidí si ale představuje lezce někde v korunách stromů.
Spadené stromy a polámané větve jsme likvidovali také. Například strom, který spadl na auto u okresního soudu pro Brno-venkov v ulici Příkop. Další zásahy byly po celém Brně. Bylo toho strašně moc.

Měli jste vůbec oddych?
Vyjeli jsme někdy před polednem, pak jsme se vrátili na oběd. Ten trval ale jen chvilku. Pak jsme zase naskákali do aut a jezdili po Brně až do čtyř odpoledne na krátkou pauzu. K zásahům se ovšem jezdilo i potom. Dokonce jsme museli likvidovat jeden menší požár v bytě. Takže jsme vlastně dělali úplně všechno. Skupina lezců je v každé hasičské směně, ale jestliže je více mimořádných událostí, nespecializuje se pouze na to lezení.

Jak se člověk může před tak silným větrem, který se o víkendu přehnal republikou chránit?
V podstatě nijak. Hasiči jsou sice vycvičení na extrémní situace, ale i těm se někdy stane něco, s čím nemohou počítat.

Například?
Stala se nám při orkánu Emma taková veselá historka. Když jsme odstraňovali obrovské plachtové billboardy u Bauhausu, tak vítr jednoho mého kolegu do té plachty zabalil. Museli jsme počkat, až přestane foukat a ze sevření plachty jsme mu pak pomohli. On se snažil vybalit a docela si poradil sám.

Lidé, kteří nejsou vycvičení, si ale sami poradit nemohou. Co by v tak silném větru neměli dělat?
Připravit se na orkán nebo vichřici nedá. Mnozí lidé však riskují zbytečně. Vítr jim například poškodí střechu a majitel domu ani nepočká až vítr ustane a na střechu vyleze. Snaží se zmírnit škody, ale pak si uvědomí, že na to sami nestačí.

Je tedy lepší počkat, až foukání ustane?
Určitě. Brno je navíc nebezpečné v tom, že z domů odlétávají kusy plechů, rýny, křidlice. Pohybovat se v silném větru po ulicích je pro lidi velmi nebezpečné. Nikdy totiž neví, odkud co přiletí. Zranění pak mohou být ošklivá. Nejlepší je přečkat silný vítr doma.

Specialisté

Kdy vznikla lezecká skupina?
Formovat se začala v devadesátých letech minulého století. Velký rozvoj vypukl zhruba před deseti lety, tehdy jsem k hasičům nastoupil i já. Lezce začala využívat velká města, která je nasazovala při zásazích ve výškách a tak podobně. Jižní Morava má navíc to specifikum, že je tady Moravský kras. A v jeskyních už byla spousta záchranných akcí. Bez lezecké techniky bychom se do útrob jeskyní vůbec nedostali.

Zásahů v podzemí bylo v poslední době hodně. Co se u takových záchranných akcí děje?
Už několik let spolupracujeme se speleologickou záchrannou službou Moravského krasu. Jsem navíc dlouholetý jeskyňář a nejhorší chvíle pro mě jsou, než se vůbec zjistí, kde přesně někdo je a kde se to stalo. Jeden z posledních zásahů v Moravském krasu byl v jeskyni, která je svou spletitostí pověstná. Jsou v ní úžiny a pro jeskyňáře je sama o sobě složitá. Muž naštěstí uvízl v místech, odkud ho bylo snadnější dostat. V místech, kde nebyla jeskyně tak úzká. Kdyby byl o padesát metrů dál, trvalo by jeho zachránění třeba několik dní.

V takových případech je konec směny ve hvězdách?
Jestliže trvá zásah mnoho hodin, doplňuje se záchranný tým hasiči, kteří se stáhnou z volna. Zásah se dokončí třeba i nad rámec konce směny. Na čas není čas se ani koukat.

Který zásah byl pro vás v jeskyni nejsložitější?
Před Vánocemi asi před třemi lety. Jeskyňářům zaplavila voda vchod. Abychom se k nim mohli dostat, museli jsme snížit hladinu vody. Naštěstí to mělo dobrý konec. Uvízlí lidé v jeskyni ani nevěděli, že mají odříznutou cestu zpátky. Zachraňovat jsme je začali hodně brzo a oni se z jeskyně dostali suchou nohou.

Oni nevěděli, že jim cestu zpátky odřízla voda?
Byli v horních patrech jeskyně. Měli jsme strach, aby se nevraceli zpátky, protože by zřejmě uvízli v sifonu. Pak by nastal problém. Byli by kompletně mokří a zřejmě by ve vodě čekali bůhvíjak dlouho, než voda opadne.

Jaké máte spojení s hasiči, kteří jsou v jeskyni?
Vysílačka funguje pouze na kolmou vzdálenost. Pokud se vidíme, tak se i slyšíme. I bez vysílačky.

Jak se tedy spolu domluvíte?
Tým se v jeskyni rozloží. Zjednodušeně řečeno to funguje na principu tiché pošty. Hasiči projdou jeskyni tam a zpátky a udělají se jakoby záchytné body. Pak se domluvíme a připravíme ústní spojení. Informace se předávají od hasiče k hasiči.

Máte někdy strach?
Strach určitě nějaký je. Strach ale nesmí hasičům svazovat ruky. Jsou na různé situace vycvičení. Bát se je na druhou stranu zdravé, protože pak nedělá zbytečné chyby.

Jezdíte k ohni?
Jsem hasič, takže taky jezdím k požárům a hasím jako kdokoliv jiný. Tak otvírám byty a řežu stromy. Pokud je výjezd, jedu kde je potřeba.

K čemu skupina lezců vyjíždí nejčastěji?
Je toho celkem hodně. Zásah v jeskyni je zhruba jednou za rok. Zachraňujeme také lidi v nepřístupných terénech, zavalené dělníky v jámách a výkopech, sundáváme lidí z nejrůznějších konstrukcí, kde uvízli. Nejčastěji nás hasiči využívají k otvírání bytů.

Proč zrovna k takové banalitě?
Některé dveře jsou bezpečnostní a nejde je jen tak vyrazit. Proto se dá do bytu dostat oknem. Slaníme se k němu ze střechy, rozbijeme ho a dostaneme se dovnitř.

Štěrbinová kamera

Od začátku ledna využíváte technickou novinku – štěrbinovou kameru. Jak funguje?
Používáme ji v těžko přístupných místech, jako například při hledání v sutinách spadených domů nebo ve studnách. Kamera má šedesátimetrový kabel a dostane se opravdu daleko. Zařízení vyvinula Fakulta elektroniky a komunikačních technologií při Vysokém učení technickém v Brně a stále se vyvíjí. Brněnští hasiči jsou jediní, kteří tuto kameru nemají pro komerční účely. Při hledání po zmizelých pachatelích jsme štěrbinovou kameru poprvé použili naostro.

Kolik to stálo?
Zařízení stálo bezmála půl milionu korun a zaplatil jej brněnský magistrát.

Jaký vynález byste ještě přivítal?
Chceme získat echo-lokátor. To je zařízení, které dokáže najít člověka v závalu.

Na jakém principu pracuje?
Na místo neštěstí se rozmístí osm velice citlivých mikrofonů. Ten dokáže zachytit dokonce i slabé ťukání prstů do cihly. Pomocí mikrofonů pak lze zjistit, kde člověk leží. Některý chytne třeba jen slabý zvuk, další o něco silnější. Podle toho, který mikrofon je nejblíže, můžeme začít hledat.

Co na to říkají doma, když vlastně denně nasazujete život?

Jsem ženatý a mám pětiletou dceru. Od mládí jsem se věnoval rizikovým sportům. Lezl jsem po skalách, prozkoumával jsem jeskyně. Žena mě takhle poznala a ví, že je to můj život. A tak to taky zůstane.

Pokládáte se za ohrožený druh?
Určitě ne. Řídit kamion je také nebezpečné, takže práci hasiče beru jako normální zaměstnání. Pravda, s příchutí rizika.

Autor: Pavel Mokrý

8.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies