„Mně ale šachy nikdy nešly,“ krčí rameny čtrnáctiletý účastník mistrovství Evropy v go František Kovařík. To se od pátku koná v hotelu Santon u Brněnské přehrady.

Přestože jsou podle Kovaříka pravidla šachů složitější, v go je zase těžší promýšlet tahy dopředu. Možných kombinací jsou totiž tisíce. Kdo chce ve hře uspět, musí se jí poctivě věnovat. „Jenomže já tréninku moc nedám,“ svěřuje se Kovařík. Do hry ho tlačí hlavně otec. „Ale já na něho moc nedbám. Přece jenom jsem klasický teenager, baví mě spíš počítačové hry,“ říká.

Nejvíc natrénuje na soutěžích, má jich za sebou desítky, ne­li stovky. „Z turnajů vždycky odcházím nadšený a jenom bych hrál a hrál,“ tvrdí Kovařík a dodává, že zrovna vyhrál partii s jedním Ukrajincem. „Tahy mám zapsané v bločku. Teď můžu zajít za zkušenějším hráčem a celou hru s ním projít. Nejspíš mi ale bude nadávat, co jsem zase blbnul,“ směje se.

V Asii, odkud go pochází, si hráči tahy nezapisují. Pamatují si je. Především ty přínosné, protože zkažená hra se v go nedohrává. Vzdává se. Páchat sebevraždu je nedůstojné.

Některé partie ale můžou trvat hodiny. „Čím lepší hráč, tím pomalejší hra. Kvalitnější hráči nad každým tahem sice dlouho přemýšlí, ale nakonec udělají ty stejné chyby,“ směje se Kovařík. Vzpomíná, že když mu bylo pět, odehrál partii za pár minut. „Teď potřebuju skoro hodinu,“ vysvětluje Kovařík.

ANNA FAJKUSOVÁ