Recepční pult z tmavého dřeva, příjemně polstrované sezení a jemná vůně vanilky v ovzduší. Nad hlavami lidí svítí tlumené žluté světlo a halou vykládanou mramorem se rozléhají tóny z černého klavíru, kolem něhož stojí skupinka nadšených pěvců. Není to recepce luxusního hotelu, ale hlavní budova jedné z nejprestižnějších nemocnic světa – Mayo kliniky v americkém Rochesteru.

Brněnský Deník Rovnost měl exkluzivní možnost se podívat na místo společně s ředitelem svatoanenské nemocnice v Brně Petrem Koškou a lékařem Tomášem Károu. Právě ti by měli stát za vznikem Mezinárodního centra klinického výzkumu ICRC, které do pěti let vznikne po vzoru Mayo kliniky v Brně.

Na Mayu je všechno jinak než v kterékoliv nemocnici. Lékaři procházejí klinikami ve slušivých oblecích, jednotlivé budovy nemocnice rozprostřené po Rochesteru spojují dlouhé podzemní chodby. Není čemu se divit, v zimních měsících klesá rtuť teploměru ve stotisícovém městě ve státě Minnesota až na minus padesát stupňů Celsia.

Tunely vyhloubenými v zemi se za posledních několik desítek let procházely takové osobnosti jako tibetský duchovní vůdce Dalajláma nebo američtí prezidenti – George H. W. Bush, Gerald Ford nebo Ronald Reagan. Svůj dík poslal klinice i Bono Vox z populární hudební skupiny U2. „Díky všem a díky Mayo klinice,“ pronesl před nedávnem zpěvák Bono na závěr koncertu jako poděkování za péči, která se mu v Rochesteru dostala.

Pozor, je tu král

Teď je pozornost světových odborníku soustředěna jinde. Před hotelem sousedícím s klinikou zaparkovala řada obrněných limuzín. Do větrem bičovaných ulic se vydali bodyguardi v tmavých brýlích. Ti, kteří navštívili rochesterské letiště, mají jasno. Na ranveji totiž před pár hodinami přistála dvě obrovská letadla ze Saúdské Arábie. V Mayu je král Hussein, se svým dvorním lékařem i doprovodnou družinou.

V klinice ale nezáleží na tom, jestli je člověk prezident nebo král. „Ke všem pacientům se tu lékaři chovají stejně. Pacient je na prvním místě, ať je to kdokoliv,“ tvrdí brněnský kardiolog Tomáš Kára, který na zdejším pracovišti strávil několik let. Žádný z několika desítek tisíc lékařů nemá vlastní ordinaci. V místnostech, kam pacienty pošlou, se střídají. Vyšetřovnu přitom připomínají jen vzdáleně. „Pacient si tady udělá své pohodlí, může mít s sebou dokonce i členy rodiny. Až pak přijde lékař, který nejprve zaklepe a zeptá se, zda neruší,“ popisuje každodenní praktiky zdejších odborníků mluvčí kliniky Traci Klein.

Na chodbách jsou způsobně srovnané operační nástroje, katetry nebo kapačky za mnoho desítek tisíc korun. Nic z toho se neztratí. „V Česku by to na chodbě zřejmě dlouho nezůstalo. Tady by se toho nikdy nikdo nedotkl. Možná i proto byl Rochester zvolen nejbezpečnějším městem ve Spojených státech amerických,“ vysvětluje Kára. Ten největší přínos vidí v tom, že se pacienti na klinice mohou vzdělávat. „Jsou tady centra, která mají za úkol lidem ukázat, co se s nimi bude dít při operaci, nebo jim vysvětlí, jakou nemocí trpí. V klinice si pacienti naberou vytištěné brožury a materiály a mohou se poradit,“ pochvaluje si Kára. Stejné výukové centrum by chtěl vytvořit i pro české pacienty v Brně.

Vděčnost až za hrob

A z čeho jedna z největších nemocnic světa zaplatí velmi drahý provoz? Z výzkumných projektů, zdravotního pojištění, prodejů patentových práv a ze svých pacientů. Z českého pohledu to může vypadat jako utopie, pacienti totiž posílají klinice dary. Ti, kteří se nemohou odvděčit tučnými šeky, alespoň zašlou něco na památku. Mezi nimi například kolosální žlutozelený lustr, který září v hlavní budově zdravotního centra. Nebo originály obrazů Andyho Warhola, které zaměstnanci, pacienti i obyčejní obyvatelé Rochesteru mohou obdivovat při své cestě pod městem.

Každý vděčný pacient pak získá na Mayu navždy své místo – ve vykládaném písmu některé z nástěnných desek, které zdobí nemocniční stěny. Společně se lékaři nepotkávají jen na sálech a vyšetřovnách. Téměř celý den je lze vidět ve skupinkách v hlavním vestibulu u černého klavíru, s nimž si notují. Klinika Mayo v ničem nepřipomíná depresivní sterilnost českých nemocnic.