A i když letošní várka letošních posluchačů už zasedla do lavic, oslavy prozatím nejzasloužilejší dáma mezi brněnskými jazykovkami odložila na později. „Chtěla jsem to nechat na nějakou oficiální příležitost,“ směje se ředitelka školy Helena Ťoková.

Zatím prý uvažuje nad tím, že do Brna na podzim pozve zástupce dalších zařízení, která v minulosti spadaly do sítě státních jazykových škol. Už teď ale zájemce zve na den otevřených dveří. Na písemku. „Často se stává, že člověk se některý jazyk v minulosti už učil. Rád by se k němu vrátil, ale vlastně neví, jakou pokročilost zvolit. Čtyřiadvacátého září proto lidem nabídneme i možnost napsat si krátký test, který vyučující hned vyhodnotí a člověku poradí,“ vysvětluje Ťoková.

Škola, v níž se do lavic vrací i ti, kteří jim už dávno odrostli, je kromě úctyhodné délky své historie výjimečná i tím, že je jedinou krajem zřizovanou jazykovkou Brna. Své první posluchače přivítala v v roce 1950. Od té doby jim pomáhá pronikat do tajů angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny, italštiny či španělštiny. A podle zájmu nabízí i lekce dalších řečí.

Loni se do ní zapsalo asi patnáct set posluchačů. Až do revoluce ale byla jedinou jazykovou školou v Brně a studentů měla mnohem víc. „V roce 1988 u nás pro srovnání studovalo sedm tisíc lidí. Počty jdou po revoluci dolů. Může za to obrovská konkurence soukromých škol. Na druhou stranu ti, kteří u nás začnou, už obvykle neodejdou,“ podotýká Ťoková.

Její slova dokládá i posluchačka Marie Baltusová. Do kurzu francouzštiny se poprvé přihlásila v roce 1980. „Potřebovala jsem se tehdy rychle naučit základy. Moc mi pomohli a škole jsem zůstala už věrná. Rozvíjet znalost jazyka je totiž koníček napořád,“ říká Baltusová.