Je krátce před pátou hodinou odpoledne. Zasedací místnost radnice se plní. Lidé mezi sebou potichu diskutují a čekají, co se dozvědí. Nakonec je sál zaplněný do posledního místa. Těm, kteří přicházejí těsně před začátkem, nezbývá nic jiného, než si buď přinést židli z jiné místnosti, nebo se smířit s tím, že další téměř dvě hodiny prostojí.

Je pět. Moderátor vítá účastníky a dává slovo starostovi Josefu Haluzovi. „Lidé mají čtrnáct dnů na to, aby poslali své připomínky k územní studii. My je zpracujeme a předáme magistrátu," nechává se slyšet Haluza.

Po něm dostává slovo architekt Antonín Hladík, který se na studii podílí. „Možná se budu opakovat, ale řeknu vám to, co jste už asi slyšeli loni v listopadu na předchozím projednávání," zahajuje své vystoupení. V sále to zašumí. „Moment, ono se nic nezměnilo?" prohlásí kdosi z přítomných.

Příklady z ciziny

Architekt Hladík vysvětluje, jak by mohla městská část v budoucnu vypadat. Jako příklady uvádí nejen další části města, ale i oblasti v zahraničí. „Podobné domy pro mladé rodiny, jaké by mohly být zde, mají například v Německu. Ulice s alejemi, kterými jsme se inspirovali, jsou zase třeba v Králově Poli," popisuje plány architekt. Mluví také o průmyslové zóně, která se lidem nelíbí.

Hovoří přibližně tři čtvrtě hodiny. Moderátor pak dává slovo obyvatelům. Jako první promlouvá Jan Hrbáček. Je předseda sdružení Samostatný jih, které bojuje za zájmy obyvatel této městské části. „Studie, kterou nám pan architekt předložil, je stejná jako v listopadu. Kam se poděly připomínky lidí? Vůbec nevím o tom, že by se s nimi nebo jejich zástupci něco probíralo," upozorňuje Hrbáček. A kroutí nevěřícně hlavou.

„S lidmi jsme samozřejmě jednali. Snažíme se, abychom dospěli k nějakému kompromisu," odpovídá mu vzápětí vedoucí odboru územního plánování a rozvoje brněnského magistrátu Kateřina Leopoldová.

Po chvíli si bere slovo jedna z přítomných obyvatelek. Zajímá ji, kudy povede navržený silniční obchvat. „Takhle to vypadá, že jej budu mít za domem. To se mohu rovnou odstěhovat, už tak tam není moc klid," upozorňuje starší žena.

Atmosféra houstne a lidé se začínají překřikovat. Moderátor je musí opakovaně napomínat. Na přítomných hostech je místy vidět, že se jim na otázky přítomných neodpovídá snadno.

Krátce před sedmou beseda končí a účastníci se pomalu rozcházejí domů. Netají se však nespokojeností.