Je krátce před jedenáctou hodinou večer, první sobotní rozjezdy za pár minut vyjíždí z prostoru před brněnským hlavním nádražím. „Revizoři si vytipují linku, její řidič dostane pokyn v určitém místě zastavit. Vždy asi v půli cesty mezi dvěma zastávkami. Všemi dveřmi nastoupí ve dvojicích revizoři, které následují strážníci," popisuje akci vedoucí přepravní kontroly v brněnském dopravním podniku Luděk Janský.
Kontroly pak revizoři dělají celou noc. „Nejagresivnější bývají cestující mezi druhou a třetí hodinou ranní. V té době už bývá hodně pasažérů opilých, mají pak větší tendenci utíkat, nebo napadat revizory," poznamenává mluvčí strážníků Ghanem.
Zásah. Noční linka číslo 98 zastavuje. „Prosím pozor, byla zahájena přepravní kontrola. Připravte si prosím jízdenky ke kontrole," hlásí reproduktory ve voze.
Většina lidí sahá po jízdenkách, téměř všichni jsou ale kontrolou překvapení. „Reakce cestujících bývají různorodé, ti, kteří mají jízdenku jsou často pobavení, většina černých pasažérů zase jedná slušně. Ale někteří jsou agresivní," konstatuje Ghanem.
Ochrana revizorů je proto jedním z důvodů, proč je vždy při zátahu doprovázejí městští policisté. Ti také kontrolují doklady. V případě, že je někdo nemá u sebe, za autobusem vždy jede ještě policejní vůz s čtečkou otisků prstů. „Když lidé v autobusu také vidí osm strážníků, většina z nich si hned rozmyslí případný útěk," poznamenává Ghanem.
Černý pasažér jako právník
Kontrola v prvním autobuse je klidná, všichni cestující se chovají slušně. „Někdy jsou takové zátahy až úsměvné. S přibývajícími hodinami a také množstvím opilých lidí se totiž pomalu každý černý pasažér stává právníkem, který nás poučuje o svých právech a paragrafech," říká Janský. A za pár okamžiků ho v jednom z kontrolovaných autobusů čeká setkání s černým pasažérem, který jemu i strážníkům vyhrožuje, že je pozvrací.
Nakonec nezvrací nikdo. Muž odchází s vypsanou pokutou. Jiný přichycený cestující bere pokutu s nadhledem. „Říkal jsem si, že se svezu jednu zastávku i bez jízdenky a kontrola mě zaskočila. Ale co se dá dělat, za blbost se platí," bere to s úsměvem mladík.
Za noc revizoři stihnou zkontrolovat i desítku autobusů. Mladý Slovák v klobouku v asi páté kontrolované lince revizorovi sice ukazuje jízdenku, ale neoznačenou. „Dával jsem ji do označovacího přístroje, ale musí být pokažený," snaží se cestující uniknout pokutě. Revizor mu vysvětluje, že pokud nefunguje jeden z přístrojů, cestující je povinný si lístek označit v jiném. Černý pasažér se přesto nevzdává a revizora přemlouvá několik minut. Marně. Dostává lístek s pokutou.
Zatímco cestující jsou často překvapení, pro revizory už jsou takové zátahy rutinou. Už osmým rokem kontroluje platnost jízdenek cestujících ve vozech brněnského dopravního podniku Jiří Bohuslav. „Nejčastěji se cestující vymlouvají, že jízdenku zapomněli nebo ji mají doma," říká zkušený revizor. Podle něj mladík z předchozího rozjezdu také použil jednu z obvyklých výmluv – že si jízdenku nemohl označit.
Revizoři se strážníky už mají téměř polovinu kontrol za sebou. Zatím kromě pár rozčilených komentářů žádný problém nenastal. Kontroly pokračují až do rána. „Mnoho lidí si to nedovede představit, ale práce revizora je také fyzicky náročná. V pracovní době zkontroluje třeba tisícovku lidí a nachodí i deset kilometrů," zdůrazňuje Janský.
Zátah na rozjezdy
- při poslední kontrole nočních linek v Brně revizoři zkontrolovali 12 spojů
- vezlo se v nich 540 lidí, z toho téměř pětina neměla platnou jízdenku
- v jednom autobusu jelo průměrně 45 lidí a z toho průměrně 8 cestujících nemělo platnou jízdenku
- cestující kontrolovalo 8 revizorů v doprovodu 10 strážníků
- průměrně podobné kontroly jízdenek v rozjezdech bývají 3 krát za měsíc