„Ruce na volant. Takhle si pověste palce na jednu i druhou stranu. A snažte se řídit vždy oběma rukama,“ vysvětluje instruktor mladému muži v sedadle řidiče, než auto nastartuje. Není ani deset hodin středečního dopoledne a mladíkovi v sedadle řidiče zbývá ještě pár minut na trénink, než vyrazí na ostrou jízdu po závodní dráze brněnského Masarykova okruhu. Ani pak se bez podrobných pokynů spolujezdce neobejde. Je totiž nevidomý.

Třiadvacetiletý student speciální pedagogiky Michal Suchý je jedním z několika odvážlivců, kteří se přihlásili na zážitkový seminář brněnského TyfloCentra s názvem Slepec za volantem aneb Nic není nemožné. Pravou rukou pevně svírá řadicí páku. „Uvnitř jsou takové pružiny. Cítíte to? Tady je neutrál, a teď jednička. Pákou směrem k vám. A rovně dopředu,“ vysvětluje klidným hlasem instruktor jedné z brněnských autoškol, které se na organizaci akce podílejí.

Mladík za volantem naopak skoro nepromluví. Pokynům spolujezdce zato věnuje sto procent pozornosti. Pomalu sešlapává plyn a pozorně naslouchá vibracím rozjezdových otáček. V minulosti si Suchý řízení auta několikrát vyzkoušel. Od té doby ale uplynulo několik let a každý detail je teď třeba oprášit a znovu vyzkoušet.

I to, kde začíná zabírat spojka. „Poznáte to tak, že se změní zvuk motoru. A ucítíte, jakoby auto už chtělo dopředu. Výborně,“ velí instruktor. A auto se konečně rozjíždí.

Jízda poslepu

Po cvičné ploše v areálu autodromu za chvíli krouží i další účastníci semináře. Občas některé auto škytne nebo se s trhnutím zastaví, jinak si ale řidiči vedou skvěle. Že většina z nich za volantem nikdy neseděla, by nikdo nehádal. A že nevidí na vozovku před karosérií už vůbec ne.

„Celkem dobré. Přece jen to nebylo poprvé. V nohách už to trochu mám, navíc instruktor mi dobře radil,“ zhodnotí s úsměvem Suchý, když z auta po dvaceti minutách vysedá. O dojmy už se dělí i ostatní účastníci akce. „Honzo, cos tam dělal? Budeš platit, hochu. Prý jsi to tam opřel,“ vtipkuje jedna z dívek na adresu Jana Hegra.

Nevidomý student informatiky se smíchem ohradí. Uprostřed jízdy mu sice nedopatřením došel benzín, jinak patří k nejzkušenějším jezdcům semináře. Brněnské Tyflocentrum, které akci pořádá, ji dnes opakuje při příležitosti svých desátých narozenin. Hegr se ale semináře zúčastnil už před pěti lety, kdy se konal poprvé. „A tu a tam ukecám nějakého kamaráda, aby mě za volant pustil,“ přiznává se smíchem vysokoškolák.

Klíčové je podle něj najít se spolujezdcem společný jazyk. „A domluvit se například na způsobu, jak popsat polohu volantu. Mě třeba vyhovuje, když ji udá ve stupních,“ vysvětluje Hegr.