Teď už dávno dospělý Jiří Morávek neumí svoji profesi přesně pojmenovat. Jisté ale je, že když statisíce lidé sledují ohňostroje Ignis Brunensis nad brněnskou přehradou, sledují jeho dílo. Jeho dítě.

„Začátky? Nevím, kde to začalo. Vždycky jsem toužil dělat něco dobře. Něco, co není obvyklé. Baví mě jednat s lidmi, pracovat s nimi a pro ně. A vzešel z toho Snip,“ vzpomíná generální ředitel agentury Snip, která pořádá městské akce.

Myšlenka na obrovský projekt, jakým je Brno-město uprostřed Evropy, se zrodila v jeho hlavě při oslavách výročí udělení královských privilegií Brnu v roce 1992.

„Tehdy mě to táhlo k regionální produkci. Pak brněnský tým vyhrál v televizní soutěži Hry bez hranic a město se zviditelnilo v celé Evropě. A mě napadlo vytvořit trvalý festivalový projekt,“ popisuje začátky Morávek.

Přál by si, aby se Brno dostalo tam, kam patří. „Neustále ho totiž někdo podceňuje. Neumíme se prodat. Brno má výhodu v tom, že je velikostně tak akorát. A jaké si to tady uděláme, takové to bude, tak se tady budeme cítit,“ říká Morávek.

Ve firmě mu pomáhají oba synové, které má po boku. V poslední době ho prý začali trochu šetřit. A manželka se na všechny tři chodí dívat do terénu na akce. A jak se cítí, když organizuje zábavu pro miliony lidí ročně? „To je krásný pocit. Ale moc si ho neužiji, protože ve chvíli, kdy nad přehradou září ohňostroje, nemám čas přemýšlet. Hlavou se mi honí jen bezpečnost a organizace, aby všechno proběhlo hladce,“ líčí ředitel. Například jen díky jeho rozhodnutí mohly statisíce lidí vidět pondělní ohňostroj.

„Deset minut před začátkem jsem rozhodoval, jestli bude, protože na nebi se nebezpečně blýskalo,“ podotýká. Musel se s plnou odpovědností okamžitě rozhodnout. Dav lidí se dočkal. Morávek totiž nerad prohrává. „Prý jsem megaloman, ale je potřeba, klást si vyšší cíle, jen tak se ty nižší podaří dosáhnout,“ směje se člověk, který stvořil Ignis Brunensis. Člověk, který chtěl být vlastně kominík.