Vylézt na strom, utrhnout z něj ovoce a pak skočit zpátky na zem, nedá mnoho práce. Vydrápat se ale na několikametrové sosny je mnohem těžší. Zvlášť, když lezec potřebuje dostat do korun stromů desítky metrů lana, množství skobiček, přezek a dalšího lezeckého náčiní.

Ale i v lezení po stromech se dá soutěžit. Letos poosmé se v parku pod brněnským hradem Špelberk v sobotu dopoledne konalo Mistrovství České republiky ve stromolezení.

Soutěž představila dovednosti arboristů. To jsou lidé, kteří profesionálně pečují o dřeviny po celou dobu jejich života. „Tito odborníci ošetřují stromy mimo les pomocí speciálních lezeckých technik. Závody simulují běžné úkoly, které jsou u stromolezců každodenní prací. Pro laika jsou však zcela neobvyklé,“ řekla Alexandra Koutná z Veřejné zeleně města Brna.

Klání stromolezců se skládalo z pěti disciplín. Kromě práce v korunách stromů, záchrany zraněného lezce a instalace lana do koruny stromu to byla soutěž i v rychlostním výstupu po větvích a jištěný šplh. Soutěžícím týmům značně zkomplikoval klání vytrvalý déšť, který v sobotu dopoledne padal na Brno.

Mokrá kůra kmenu a větví však arboristy od měření sil v žádném případě neodradilo. „Po stromech lezu už pět let a podobné podmínky jsem v práci trénoval už několikrát. Když se neudělá chyba, nemůže se nic stát,“ tvrdí Jan Kašek z Neratovic u Prahy. Drápat se do korun stromu ho baví. Je totiž horolezec a práce se mu proto stala koníčkem. „Lézt po stromech je k horolezectví asi nejbližší,“ pousmál se Kašek.

Většina arboristů lamentuje, že v českých městech – a Brno nevyjímaje – je málo stromů. „Například v sousedním Německu je vzrostlých stromů mnohem více. Stromy ve městech navíc snižují prašnost a zlepšují celkové klima. Některým lidem stromy vadí proto, že z nich na podzim padá listí. Ale teprve když se strom pokácí, zjistí, že se stromem v ulici bylo lépe,“ poznamenal Jiří Skotnica z Mělníku. Na stromy má dokonce svou filozofii. „Na sázení stromů bylo už včera pozdě,“ zdůraznil stromolezec.