Pervitin není, co býval. Píchají si ho častěji

Optimisté, kteří tvrdili, že jsou drogy v Brně na ústupu, dostali ledovou sprchu: Narkomané berou drogy častěji. Pracovníci sdružení Podané ruce spočítali, že vloni vyměnili o šedesát procent injekčních stříkaček víc než v roce 2005. „Dřív stačila narkomanům jedna dávka pervitinu na tři dny. Teď berou denně,“ potvrdil ve čtvrtek odborný ředitel sdružení Podané ruce Jiří Libra.

Je to tím, že kvalita pervitinu, který si drogově závislí píchají do žil, není taková, jak bývala. Narkomané proto potřebují drogu častěji. „Pervitin není tak silný. Říkají to naši klienti. Může to však být i marketingový tah dealerů,“ zdůraznil předseda sdružení Jindřich Vobořil.

Víc dávek víc stojí

Opatřit si tolik dávek je drahé. Jedna dávka pervitinu přijde na zhruba tisíc korun. „Dřív to byly tři tisíce za týden, teď narkomani potřebují zhruba třikrát víc,“ uvedl Vobořil. Narkomané se proto mohou častěji snažit sehnat peníze na drogu nezákonně. Zvyšuje se i riziko infekčních chorob. „Pokud by se přestaly měnit jehly, může to být nebezpečné. Mohlo by to znamenat nárůst infekčních nemocí,“ podotkl odborný ředitel Libra.

Sdružení Podané ruce obrací totiž v ruce každou korunu a je možné, že některé své služby bude muset omezit. Rozpočet organizace klesl oproti roku 1998 o třicet procent. „Bojím se toho, že virus HIV přijde mezi nitrožilní uživatele drog a naše programy se budou muset opět zaměřit mnohem víc na prevenci onemocnění AIDS. Ale v situaci, kdy se nám snižují dotace, s tím nic výrazného dělat nemůžeme,“ upozornil na možné problémy Vobořil.

HIV přitom brněnské sdružení u narkomanů už dva roky netestuje. Není proto jasné, kolik HIV pozitivních mezi nimi na jihu Moravy je. „Ministerstvo zdravotnictví zakázalo testery, které byly na trhu. Postupně se přestalo testovat úplně. A laboratorní testy hygieniků jsou drahé. Je to proto naprosto bez kontroly,“ upozornil Vobořil.

Z města na venkov

Narkomané v kraji se teď navíc z měst stahují do vesnic. Dostat se do kontaktu s nimi je proto pro terénní pracovníky protidrogového sdružení čím dál tím složitější. „Rostou nám tím náklady na dopravu, ale to není to nejhorší. Horší je, že roste nedůvěra vůči našim pracovníkům. A tak se setkávají třeba jen s jedním člověkem, který mění jehly pro zbytek komunity,“ vysvětlil Libra.

Narkomani mizí na venkov také proto, že tam nejsou tolik vidět. „Z Brna se stěhují zejména na Vyškovsko, ale vidíme to i v menších městech. Jsou party i z větších měst, které si koupí usedlost a tam žijí. Poznáme to podle počtu vyměněných jehel,“ poznamenal Libra. Nejčastější drogou v kraji je pervitin, v Brně je pak populární zejména heroin.

"Je to smlouva s ďáblem, ten heroin"

Na schodech proti vchodu do hlavního nádraží v Brně sedí dvě drobné dívky. „Čau, ahoj,“ volají na ně někteří z kolemjdoucích, jiní se zastaví a něco s nimi chvíli řeší. Znají se dobře. Obě tam totiž sedávají pravidelně, aby brněnským narkomanům vyměnily použité jehly za nové.

„Stáváme tam dvakrát denně, vždycky hodinu. Klienti o tom vědí,“ říká vedoucí terénních pracovníků brněnského sdružení Podané ruce Roman Hloušek.S narkomany pracuje v terénu pět let. Vždycky někdo přijde. Za hodinu se tady vystřídá asi deset lidí. „Beru heroin. Osm let,“ říká tiše šestadvacetiletý Rom. „Přesvědčují mě, abych přestal, ale je to těžké. Je to, jako bych podepsal smlouvu s ďáblem,“ říká a dívá se do země. Denně potřebuje sehnat čtyři tisíce korun. Na drogu.

Romů je mezi narkomany šedesát procent. Jehly si chodí vyměnit i maminky s kočárkem. „Co se dá dělat. Už mi to nic nedělá,“ konstatuje terénní pracovnice Svatava Zajdáková. „Ahoj holky,“ hrne se ke schodišti trojice Romů. Mluví nahlas a spěchají. Chtějí všechno, kromě kondomů. I ty mohou od terénních pracovnic dostat. „Dáváme je klientům, o kterých víme, že se živí prostitucí,“ říká druhá streetworkerka Zuzana Šilhanová. „Dej mi náplast, vatu i tam tu dezinfekci a dej mi toho víc. A můžeš mi natřít tady to,“ naléhá na Svatavu Zajdákovou jeden z narkomanů a ukazuje na vpich na ruce.

Streetworkeři mají k dispozici i sterilní vodu na ředění drogy, mast na rány a obvazový materiál. „A ty něco bereš?“ ptá se muže, kterého ještě nezná. „Ne, já chodím na metadon,“ odpovídá a trojice mizí za rohem. „To bylo takzvané bažení na drogu,“ komentuje jejich odchod Zajdáková. Každý klient, který si přijde na ulici vyměnit jehlu, má svůj kód. Občas pracovníci znají jejich křestní jméno. „Snažíme se znát je osobně. Jsme první, kdo jim může pomoct. Lidé to kritizují, ale je to ochrana i jejich zdraví. Riziko infekce je tak menší,“ míní Hloušek.

Od nádraží jdou streetworkeři do míst, kde se narkomani zdržují. „Jdeme za těmi, kdo sem nepřijdou,“ konstatují.

"Perníkář" prodal přes čtvrt kila drog

Ve městech už není taková pohoda jako kdysi. Možná proto se stěhují výrobci i prodejci drog na klidnější venkov. Ani tam se však neschovají. Policisté například dopadli dvaadvacetiletého muže, který prodával narkomanům pervitin. Jeho teritoriem byla Kuřim na Brněnsku. Dohromady prodal okolo čtvrt kilogramu drogy. Dealer pervitin nevyráběl. Dávky dostával od muže pocházejícího ze zemí bývalé Jugoslávie. Prodejce policisté stíhají z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek. Za to mu hrozí až pět let vězení.