VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stihl poslední vlak do Anglie. Jinak by zemřel

Brno - Vyrůstal na zámku v Těšanech u Brna, kde jeho rodiče vlastnili farmu, staralo se o něj početné služebnictvo. V osmi letech však musel domov opustit a nastoupit do vagonu jednoho z deportačních vlaků.

20.9.2008 2
SDÍLEJ:
Fotogalerie
4 fotografie

Tehdy mu bylo osm let, matka ani bratr, kteří zůstali na Brněnsku, válku nepřežili. Foto: archiv Thomase Graumanna

Brněnský Žid Thomas Graumann však 2. srpna 1939 neodjel do některého z koncentračních táborů. Naopak, zamířil daleko od nacistů: nasedl do posledního vlaku, který z protektorátu ještě stihl odvézt Židy do Anglie. „Nevěděl jsem, co se děje. Měl se mnou jet i mladší bratr, ale onemocněl. A žádný další vlak pak už nejel,“ vzpomíná Thomas Graumann, který se narodil v zámožné židovské rodině v Brně.

Odjezd nestihli

Svět se blížil k druhé světové válce, ale nikdo ještě netušil, jaké rozměry nabere. Už v červnu 1939 vydal říšský protektor dekret, který vylučoval Židy z veřejného života v Čechách a na Moravě.

Graumannovi rodiče však se stěhováním dlouho váhali. Až bylo pozdě. Jeho otec šil drahé boty pro německé důstojníky. „Ale když někdo prozradil jeho židovský původ, spáchal sebevraždu,“ smutně vzpomíná Graumann.

Ovdovělá matka se rozhodla poslat své děti pryč a právě díky tomu se Thomas Graumann stal jedním z 669 dětí, které zachránil anglický makléř Nicholas Winton. Ten dřív v Československu pobýval, a i proto pomohl vypravit „záchranné vlaky“ do Anglie.

Tam už se uprchlíků ujaly místní rodiny. „Učitelka, u které jsem žil i po válce, se o mě starala jako o vlastního,“ vypráví s neskrývanou vděčností nyní sedmasedmdesátiletý Graumann. Anglicky se sice naučil poměrně rychle, ale téměř stejně rychle zapomínal jazyk rodný.

První týdny na ostrovech byly bezstarostné. Děti si připadaly jako o prázdninách. „Nemuseli jsme do školy, jen s místními faráři do kostela,“ směje se při vzpomínce Graumann. Až časem většina židovských dětí zjistila, že svoje příbuzné už nikdy ne〜uvidí.

Vždyť jen z Brna putovalo do plynových komor koncentračního tábora v Terezíně během druhé světové války přes devět tisíc lidí. Z nich přežilo necelých sedm set, matka ani bratr Thomase Graumanna však mezi nimi nebyli. „Po válce si mě našel můj bratranec, který mi nabídl víza do Ameriky. Rozhodl jsem se ale jinak. Pro misii na Filipínách,“ říká brněnský Žid. Až po konci války totiž zjistil, že uniknout před téměř jistou smrtí se mu podařilo na poslední chvíli. „Uvědomil jsem si, že to byl zázrak. A když někdo pomohl mně, chtěl jsem na oplátku svůj život věnovat druhým,“ vysvětluje muž, který se na exotickou misii vydal poté, co přestoupil ke křesťanům.

Domorodý opravář

Aby se naučil jazyk domorodých kmenů východní Asie, strávil nejdřív pět měsíců v Singapuru. A dalších devět let žil na Filipínách takřka odříznut od civilizace. „Trvalo dlouho, než jsme s místními navázali kontakt,“ přiznává bývalý misionář.

S kolegou chodili od vesnice k vesnici a učili domorodce číst a psát. Filipínští domorodci jsou podle něj velice inteligentní. „Jeden z nich dostal jako dárek hodinky. Když se porouchaly, dvakrát sledoval, jak je opravuje hodinář. Napotřetí to zvládl sám,“ vypráví.

Právě na Filipínách se prý naučil skromnosti. A potkal tam i svou budoucí manželku, americkou misionářku. S ní pak žil dlouho ve Spojených státech. „Do České republiky jsem poprvé přiletěl v roce 1990. Po dalších třech letech jsem se rozhodl vrátit domů definitivně,“ říká muž, který žije v malé vesničce u Kolína, i když česky už téměř nemluví. Loni v říjnu dokonce potkal v pražském Kongresovém centru svého zachránce Nicholase Wintona. „Bylo to emotivní. Poděkoval jsem mu za to, že pořád žiju,“ uzavírá Graumann.

Marija Nobilisová

Autor: Redakce

20.9.2008 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
1

Chodci přišli v Husově ulici o část podloubí. Kvůli prodejně

Mít v ruce lidskou lebku nebo stehenní kost je pro studenty lékařské fakulty brněnské Masarykovy univerzity běžné. Chodí si pro ně do školní půjčovny.

Kosti? Budoucí lékaři si pro ně chodí do školní půjčovny

AKTUALIZOVÁNO

Kontrolní výbor projednává levné volání. Je to pokus o veřejné lynčování, tvrdí Bartík

Brno – Chtěl levné volání pro obyvatele Brna-středu, místo toho předvolali jeho samého – radního Svatopluka Bartíka. Kontrolní výbor městské části se začal věnovat tomu, jak radnice dojednala zakázku na služby PR agentury.

Platy řidičů autobusů: 11 dopravců kývlo na nabídku kraje, čtyři se nevyjádřili

Brno – Krajští radní na svém středečním zasedání schvalovali dodatky smluv s autobusovými dopravci. Ti si už dříve stěžovali, že nemají dostatek peněz na navýšení platů svých řidičů, které jim přikazuje loňské nařízení vlády. „Nabídli jsme dopravcům navýšení plateb o 2,85 korun na kilometr. Jedenáct firem z patnácti na nabídku přistoupilo, čtyři se ještě nevyjádřily," uvedl náměstek hejtmana pro dopravu Roman Hanák.

Syna zpopelnili bez jejího vědomí. Matka mluví o vraždě a žaluje pohřební službu

Brno – Mrtvolu syna mi pohřební služba spálila dřív, než jsem s tím souhlasila, rozhořčila se Brňanka Simona Janů a podala žalobu na Pohřební službu města Brna. Soudní jednání ve věci, která se stala v květnu 2013, začalo ve středu u brněnského městského soudu.

Zvolte s Deníkem Rovnost největšího sportovního sympaťáka jižní Moravy roku 2016

Brno /ANKETA/ – Oceňovaní jsou nejen za svoje výkony, ale také přístup ke sportu, odezvu vůči divákům i médiím a smysl pro fair play. Setkání s nimi baví fanoušky na hřišti i mimo něj. Také kvůli nim lidé do hlediště chodí. Pokud máte mezi takovými sportovci favorita, hlasujte pro něj.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies