VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stihl poslední vlak do Anglie. Jinak by zemřel

Brno - Vyrůstal na zámku v Těšanech u Brna, kde jeho rodiče vlastnili farmu, staralo se o něj početné služebnictvo. V osmi letech však musel domov opustit a nastoupit do vagonu jednoho z deportačních vlaků.

20.9.2008 2
SDÍLEJ:

Tehdy mu bylo osm let, matka ani bratr, kteří zůstali na Brněnsku, válku nepřežili. Foto: archiv Thomase Graumanna

Brněnský Žid Thomas Graumann však 2. srpna 1939 neodjel do některého z koncentračních táborů. Naopak, zamířil daleko od nacistů: nasedl do posledního vlaku, který z protektorátu ještě stihl odvézt Židy do Anglie. „Nevěděl jsem, co se děje. Měl se mnou jet i mladší bratr, ale onemocněl. A žádný další vlak pak už nejel,“ vzpomíná Thomas Graumann, který se narodil v zámožné židovské rodině v Brně.

Odjezd nestihli

Svět se blížil k druhé světové válce, ale nikdo ještě netušil, jaké rozměry nabere. Už v červnu 1939 vydal říšský protektor dekret, který vylučoval Židy z veřejného života v Čechách a na Moravě.

Graumannovi rodiče však se stěhováním dlouho váhali. Až bylo pozdě. Jeho otec šil drahé boty pro německé důstojníky. „Ale když někdo prozradil jeho židovský původ, spáchal sebevraždu,“ smutně vzpomíná Graumann.

Ovdovělá matka se rozhodla poslat své děti pryč a právě díky tomu se Thomas Graumann stal jedním z 669 dětí, které zachránil anglický makléř Nicholas Winton. Ten dřív v Československu pobýval, a i proto pomohl vypravit „záchranné vlaky“ do Anglie.

Tam už se uprchlíků ujaly místní rodiny. „Učitelka, u které jsem žil i po válce, se o mě starala jako o vlastního,“ vypráví s neskrývanou vděčností nyní sedmasedmdesátiletý Graumann. Anglicky se sice naučil poměrně rychle, ale téměř stejně rychle zapomínal jazyk rodný.

První týdny na ostrovech byly bezstarostné. Děti si připadaly jako o prázdninách. „Nemuseli jsme do školy, jen s místními faráři do kostela,“ směje se při vzpomínce Graumann. Až časem většina židovských dětí zjistila, že svoje příbuzné už nikdy ne〜uvidí.

Vždyť jen z Brna putovalo do plynových komor koncentračního tábora v Terezíně během druhé světové války přes devět tisíc lidí. Z nich přežilo necelých sedm set, matka ani bratr Thomase Graumanna však mezi nimi nebyli. „Po válce si mě našel můj bratranec, který mi nabídl víza do Ameriky. Rozhodl jsem se ale jinak. Pro misii na Filipínách,“ říká brněnský Žid. Až po konci války totiž zjistil, že uniknout před téměř jistou smrtí se mu podařilo na poslední chvíli. „Uvědomil jsem si, že to byl zázrak. A když někdo pomohl mně, chtěl jsem na oplátku svůj život věnovat druhým,“ vysvětluje muž, který se na exotickou misii vydal poté, co přestoupil ke křesťanům.

Domorodý opravář

Aby se naučil jazyk domorodých kmenů východní Asie, strávil nejdřív pět měsíců v Singapuru. A dalších devět let žil na Filipínách takřka odříznut od civilizace. „Trvalo dlouho, než jsme s místními navázali kontakt,“ přiznává bývalý misionář.

S kolegou chodili od vesnice k vesnici a učili domorodce číst a psát. Filipínští domorodci jsou podle něj velice inteligentní. „Jeden z nich dostal jako dárek hodinky. Když se porouchaly, dvakrát sledoval, jak je opravuje hodinář. Napotřetí to zvládl sám,“ vypráví.

Právě na Filipínách se prý naučil skromnosti. A potkal tam i svou budoucí manželku, americkou misionářku. S ní pak žil dlouho ve Spojených státech. „Do České republiky jsem poprvé přiletěl v roce 1990. Po dalších třech letech jsem se rozhodl vrátit domů definitivně,“ říká muž, který žije v malé vesničce u Kolína, i když česky už téměř nemluví. Loni v říjnu dokonce potkal v pražském Kongresovém centru svého zachránce Nicholase Wintona. „Bylo to emotivní. Poděkoval jsem mu za to, že pořád žiju,“ uzavírá Graumann.

Marija Nobilisová

Autor: Redakce

20.9.2008 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Andrea Ungerová.

Pomohla mi odhodlanost, věří úspěšná žena

Zahájení plavební sezony na Brněnské přehradě 2017.
1 42

Parníky obsadily přehradu. Provázely je fanfáry, tleskot i troubení

Hnojte popelem

Topíte dřevem? Nebo máte doma krb jen tak pro příjemný pocit? Kam dáváte popel? Pokud ho vyhazujete, připravujete se o jedno z nejlepších hnojiv světa.

Oslavy prvního máje? Místo rvaček proti pochodu zatančí

Brno – Místo rvačkami a křikem se letos brněnští antifašisté rozhodli oslavit první máj divadlem, hudbou a nebo tancem. Každoroční protestní akci, při které většinou došlo i na potyčky, iniciativa Brno blokuje nazvala Kdo si hraje, nehajluje. „Důležitější než zablokovat pochod neonacistů, je každodenní boj proti plíživé fašizaci společnosti. Proto jsme se rozhodli dát možnost kreativnímu vyjádření těch, kteří s extremismem bojují," vysvětlil mluvčí iniciativy Václav Pecl.

Začnou stavět dvoupatrovou halu u základní školy v žabovřeské Sirotkově ulici

Brno - Dvě tělocvičny a v patře nad nimi učebny vzniknou na místě současné tělocvičny u základní školy v žabovřeské Sirotkově ulici. „Práce na hale začnou v nejbližší době a dokončíme je v březnu příštího roku," uvedl v pondělí tamní místostarosta Filip Leder.

Z titulu Komety jsem měl plný facebook celý týden, usmívá se Kempný

České Budějovice, Brno /ROZHOVOR/ – Za čtyřicet dní odehrál jen čtyři utkání. Dvě v závěru základní části NHL, jedno v play-off a ve čtvrtek opět oblékl reprezentační dres. Obránce Michal Kempný má velkou chuť, v závěru letošní sezony v Chicagu Blackhawks příliš prostoru nedostal, teď se těší na mistrovství světa. „Po dlouhé době zase v nároďáku a před českým publikem, o to víc jsem rád, že jsme vyhráli," vrací se šestadvacetiletý bývalý bek Komety k výhře 3:2 nad Finy v Českých Budějovicích. V sobotu nastoupí proti Švédům.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies