Ani čtyři dny po objevení těla potápěčky Mileny Bauerové z Ořechova na Brněnsku není jasné, co bylo příčinou její smrti. A přitom zmizel důležitý předmět, který mohl detailně popsat, co se předminulý pátek pod hladinou u ostrova Lembongan dělo. Dekompresní počítač značky Oceanic, který měla mít jedenačtyřicetiletá žena na ruce.

,,Nedokážu si to vysvětlit. Je ale klidně možné, že jí ho vzal některý z domorodců a jeho prodejem si vydělal na roční živobytí. Indonésie je chudá, lidé tam pracují i za dva americké dolary na den,“ vysvětluje případnou krádež vedoucí brněnského potápěčského centra Trygon Miloš Zezula. V Indonésii zná prostředí, na Bali se jezdí členové klubu Trygon pravidelně potápět. Dobře znal také utonulou potápěčku. Milena Bauerová prošla v jeho centru náročným výcvikem.

Utonulé, kterou moře v pátek vyplavilo kilometr od místa zmizení, chyběla také maska a zátěžový opasek.V místě nálezu bylo podle očitých svědků velké množství lidí a policistů z Lembonganu.

Část turistů, se kterými se žena kritický den potápěla, se už vrátila do České republiky. Milena Bauerová se ponořila spolu s druhou skupinou a při zanoření měla tato trojice zpoždění.

Vedoucí ponoru Milan Jeglík sestoupil přímo do bodu zlomu, kde se dno prudce propadá do hlubin oceánu. Tam se spojil s další potápěčkou. Pomalejší skupina zatím mizela ve volné vodě.

Podle předcházející dohody měl následovat výstup, ale toho už se potápěčka z Ořechova nedočkala. „Potápěč, který ji viděl jako poslední, údajně sledoval, jak se zoufale snaží dostat zpět k hraně zlomu. Protiproud ji však táhl zpět,“ líčí dramatické okamžiky dokument, který sepsal Milan Jeglík.

Sám však byl s kolegyní přesvědčený, že Bauerová už je dávno na hladině. Ponor ukončili až po čtyřiceti minutách. Pak už jen následovalo bezvýsledné pátrání.

Mnozí renomovaní potápěči jsou rozhořčeni Jeglíkovou liknavostí. Podle nepsaných pravidel platí zásada, že vedoucí ponoru se má především starat o slabší členy ponoru.

V potápěčském prostředí se šíří i dohady, zda sportovkyně z Ořechova nepodlehla náhodou následkům dusíkové narkózy, tedy takzvanému hloubkovému opojení, intoxikaci kyslíkem nebo dekompresní nemoci.

Vzhledem k jednání potápěčky, která se podle Milana Jeglíka chovala velmi nezodpovědně a porušovala veškeré zásady, lze spekulovat právě o dusíkové narkóze.

Projevuje se v hloubce okolo třiceti metrů. Dusík se rozpouští v krvi a postupně sytí tkáně. Na centrální nervový systém působí narkoticky. Nejprve se projevuje eufórií, zvýšenou sebedůvěrou, dostavují se chyby v úsudku, zmatenost, problémy s koordinací. Bez okamžité pomoci se potápěč často utopí.

Ačkoliv před vlastním ponorem potápěči podepisují tři dokumenty – zdravotní způsobilost, poučení se všemi pravidly a dokument o zproštění zodpovědnosti – úmrtím ženy nemusí tragická kauza pro majitele potápěčského centra manžele Jeglíkovy skončit.

Odpovědnost potápěčského průvodce je podle Evropského právního řádu vymahatelná i přesto, že Milena Bauerová podepsala doklad o zproštění odpovědnosti. „Zvažujeme, že na Jeglíka podáme trestní oznámení,“ řekli Brněnskému Deníku Rovnost přátelé utonulé potápěčky.