„Touto cestou si připomínám život našich předků. Je to navíc dobrý způsob, jak si najít čas sám pro sebe a přemýšlení o životě," tvrdí Okleštěk. Tradičního putování se účastní už potřetí.
Ještě před třemi lety přitom v Boha nevěřil. „Většinu života jsem prožil jako ateista. Pokřtít jsem se nechal teprve před dvěma lety," říká pětačtyřicetiletý muž, který dnes pracuje jako vedoucí menší firmy. K víře jej dovedly životní zkušenosti.
Pouť podle něj znamená především spojení s lidmi, kteří mají stejný cíl. Dozvěděl se o ní před třemi lety od přátel z farnosti. Rozhodl se možnosti využít a nikdy toho nelitoval. A to i přesto, že cestu nejprve podcenil.
„Úplně poprvé jsem ještě nevěděl, jak náročná může pouť být. Vzal jsem si špatné boty a po pár kilometrech jsem měl nohy samý puchýř," vzpomíná. Přesto došel až do cíle. Teď už se připravuje důkladněji. „Mnoho věcí si s sebou neberu. Dobrou obuv, spacák, karimatku a pláštěnku," vyjmenovává Okleštěk.
Jídlo si prý poutníci brát nemusejí. „Na vesnicích nás často místní obyvatelé štědře hostí," vysvětluje. Ve městech skupina poutníků s prapory a kříži naopak vzbuzuje rozruch. Lidé se na ně prý často dívají jako na podivíny. Přesto má Jiří Okleštěk pro příští roky jasno. „Když Bůh dá, půjdu zase," tvrdí.
Z Brna včera vyrazilo třináct poutníků. V dalších dnech se spojí se skupinami z ostatních měst. Do cíle jich tak dorazí více než šest set. Poutníci dorazí do Velehradu v sobotu. Lidé mají stále možnost se k nim cestou připojit.
MARTINA HANUŠOVÁ