VYBERTE SI REGION

Menšík: Prababička se zapomněla s černochem

Brno - Ve čtvrtek tomu bylo dvacet let, co v brněnské nemocnici u svaté Anny nečekaně zemřel herec, komik a vypravěč Vladimír Menšík.

29.5.2008 1
SDÍLEJ:

Vladimír MenšíkFoto: DENÍK/Jiří Salik Sláma

„To nebyl člověk, to byl živel. Oheň, voda, Menšík,“ řekl Jaromír Hanzlík o kolegovi, se kterým se setkal při natáčení filmu Ikarův pád.
Televizní drama z roku 1977 bylo pro Menšíka vzácnou příležitostí jak vystoupit z komediální polohy. Jeho životním osudem však byl humor.

„Patří do svaté trojice vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní jsou pouze jejich apoštolové,“ složil mu jednu z nejkrásnějších poklon režisér Miloš Forman.

Vladimír Menšík, vlastním jménem Vladislav, se narodil v Ivančicích 9. října roku1929. Dětství prožil i Ivančicích a Řícmanicích. V sedmi letech se s rodiči přestěhoval do Brna. Tam se kvůli tatínkovi dal na studia na průmyslovce, toho však brzy nechal. Už od dětství ho ovládala touha předvádět se a bavit lidi. Napoprvé ho na brněnskou JAMU nepřijali. Když jim však další rok hrozil, že tam „bude chodit furt“, vzali ho.

Menšík se jen bál, že „s takovou figurou a bez brady“ to nebude jen tak. „Herec je odkázán na svůj materiál,“ říkával. Za studií se dokonce se svým přítelem a chirurgem doktorem Ladislavem Bařinkou radil o plastické operaci osobitého Menšíkova chrupu. Nakonec mu jeho vzhled, jako všechno ostatní, byla námětem k legraci.

„Když se ho ptali, jak přišel ke své napůl habešské vizáži, měl hned několik vysvětlení. Já vymyslel, že se jeho prababička zapomněla s jedním s elitních Napoleonových mameluků, když se vraceli z bitvy u Slavkova. On zase vykládal: Naproti brněnskému nádraží měl velký lahůdkářský obchod pan Lamplota. Hlídal mu to fešný černoch. A tam chodila prababička nakupovat..,“ vzpomíná spisovatel a rodák z Ivančic Jaroslav Matějka.

Po studiích nastoupil ke kočovnému Vesnickému divadlu. Pak už zamířil do Prahy. V divadle E.F. Buriana ho jeho pozdější kamarád Franta Vnouček přivítal se slovy: „Konečně máme ideálního představitele ptakopyska.“ Na konci padesátých let však odešel do Filmového studia Barrandov a do divadla se vracel jen zřídka.

Natočil sto dvacet filmů, proslulé jsou jeho Silvestry, trochu s nechutí uváděl cyklus Bakaláři. V roce 1973 začal objíždět besedy a bavit celou republiku. Najezdil tisíce kilometrů. Byl výborný řidič, i když k dopravním pravidlům přistupoval poněkud ležérně.

Na to vzpomíná jeho synovec Pavel Svozil. „Jednou pozdě večer jel s námi na Ponávku. Z Koliště vjel do jednosměrné Bratislavské. Tam ale sídlila VB a zrovna vyjížděli policajti. Nevěřícně kroutili hlavami a dávali Vladimírovi znamení, aby zastavil a ukazovali přitom na značku. On jen stáhl okýnko, přibrzdil a volal na ně, když je míjel: a jak se tam mám, ty vole, dostat, když tam bydlím?! A jel dál. A oni se jen zasmáli a taky jeli.“

Vančák v obrazech i na rozhledně

Ivančice, Hlína - Ele, já su Vančák! Zvolání, které platilo pro Alfonse Muchu i Vladimíra Menšíka a pro všechny rodáky z Ivančic. Ve městě, po jehož ulicích se kdysi batolil buclatý Menšík, jeho legendu připomíná stálá výstava v kulturním centru. Jméno slavného Vančáka nese i místní základní škola a ivančická ulice.

Do vzpomínek na Vladimíra Menšíka se lze ponořit ve dvou místnostech kulturního centra. Tam jsou vystaveny fotky z filmů, natáčení, ale i rodinné fotografie a karikatury, které Menšík s oblibou kreslil. „Taky tady máme některé jeho osobní věci. Nabitý diář, skautský opasek i šátek nebo bustu.

Ta ale není umělecká, sloužila pro odlitek latexové masky, kterou požíval kaskadér při natáčení létacích scén v seriálu Létající Čestmír,“ vysvětluje Lenka Stránská z ivančického centra. Vedle busty jsou i dva obleky. Jeden vycházkový a jeden svatební, který však při vzpomínce na mocnou postavu Vladimíra Menšíka, působí poněkud stísněným dojmem.

„Menšík totiž jednou půjčil oblek Lubomíru Kostelkovi. Ten byl ale hubený, musel si ho tedy nechat zúžit. Jenomže krejčová oblek nejen zabrala ale i vystřihla.Tak už si ho pak Kostelka musel nechat,“ dodává Stránská.

V obci Hlína nedaleko Ivančic otevřeli rozhlednu Vladimíra Menšíka. A byl to rok nad očekávání úspěšný. Rozhledna, která ukrývá výstavu fotografií ze života svého patrona, přivítala už téměř třiadvacet tisíc návštěvníků.

„Takový zájem jsme nečekali, jména pana Menšíka táhne. Poklidnou obcí se sto dvaceti domy o víkendu najednou proudí davy. Chodí hlavně rodiny s dětmi. Chystáme proto vybudovat u věže větší zázemí,“ plánuje starosta Hlíny Miloš Dostalý vybudovat na Hlinském kopci občerstvení a dětské hřiště.

Kdo zdolá téměř sto schodů, může z vrcholu rozhledny obdivovat na jihu Pavlovské vrchy u Mikulova, na východě Bílé Karpaty, dále Hostýnské vrchy a za velmi pěkného počasí dokonce štíty dalekých Alp.
Studium filmu podle Menšíka

Začínal u divadla, ale své herecké umění prokázal zejména v televizi a především filmu. Před kamerami hrál role dramatické i charakterní, jeho jméno si však diváci spojují hlavně se slovy komik a vypravěč. Vladimír Menšík ztvárnil přes sto padesát filmových postav.

Filmovou kariéru rozjel Menšík naplno na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Dopomohl k ní spor s divadelníkem E.F. Burianem a také Menšíkův životní nepřítel – astma. Uzavřený a prašný divadelní prostor jeho zdravotnímu stavu neprospíval.

„Dějiny českého filmu by se daly studovat i podle Menšíkových rolí. Od padesátých let až do smrti se objevoval trvale před očima diváků,“ zhodnotil filmový kritik Jaromír Blažejovský. Menšíkova povaha vyhovovala spíše komickým rolím. Vedle komedií Což takhle dát si špenát, Limonádový Joe nebo Zítra vstanu a opařím se čajem herec ztvárnil potulného mnicha v Markétě Lazarové či Jožku Pyřku ze Všech dobrých rodáků.

„Menšík se vyjímal i v menších až sekundárních rolích. I v nich dokázal zazářit. Platil za velkého komika. Jeho překotná mluva a oprsklý způsob projevu tomu nahrával,“ vysvětlil Blažejovský. Podle něj to byla právě Menšíkova osobnost, co přitáhlo pozornost k Vorlíčkovu Bouřlivému vínu. Všechny ostatní filmy, které měly shodit dramatický rok 1968, totiž diváky příliš nezaujaly.

Poslední film, ve kterém si ivančický rodák zahrál, natočil Dušan Klein. „S Vladimírem jsme byli přátelé již od mládí. Byl to veliký herec, nejtěžší bylo vždy uklidnit situaci, abychom mohli vůbec začít natáčet. Menšík měl neutuchající potřebu bavit své okolí,“ vzpomněl režisér filmu Dobří Holubi se vracejí Dušan Klein.
Vl. Menšík sám o sobě:

Já jsem tak ukecanej! Já už jsem si kolikrát řek: Prokristapána, co já tolik kecám? Dyť, Láďo, povídám si, zkus někdy přijít někam a seď tam tak tichej, až tím budeš nápadnej! A jdu a sednu si a někdo povídá: My jsme vám byli v neděli v Pardubicích … Já povídám: My byli v Budějovicích … A ten už to nedopoví!

* O Menšíkovi se nedá vyprávět. To nebyl člověk, to byl živel. Oheň, voda, Menšík.
Jaromír Hanzlík

* "Pane Menšíku, já se klaním dobrejm hercům."
Klaní se Vám Jan Werich

* Byl z rodu lidových vypravěčů, byl jejich králem. Zaplavil své posluchače takovým tokem slov a vět, že jsme taktak chytali dech v té záplavě jeho příhod a jeho temperamentu.
Miroslav Horníček

Autor: Barbora Fialová

29.5.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Dokončují nové kluziště v Řícmanicích. Dostane ho obec

Brno – Na nové ledové ploše se projedou řícmaničtí zájemci o bruslení už po Novém roce. Plánované kluziště dělníci v současnosti dokončují. Mimo zimní sezonu poslouží prostor jako víceúčelové hřiště pro volejbal, fotbal, badminton, tenis a další sporty.

OBRAZEM: Nejvíce potíží v rozjezdech mají revizoři mezi druhou a třetí ranní

Brno – Až devět set lidí dokáží zkontrolovat revizoři brněnského dopravního podniku při rozsáhlém zátahu v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. Podobné akce dělají přibližně dva až třikrát měsíčně. Naposledy jízdenky cestujících kontrolovali v noci na neděli.

Divočina v lomu Hády. Studentka navrhla les místo odkladiště

Brno – Jako malá chodívala s rodiči na procházky přírodou. Záliba spolu s touhou měnit svět okolo sebe nakonec rozhodla při výběru oboru studia. Díky tomu se nyní sedmadvacetiletá Pavla Kratochvílová dostala k zahradní a krajinářské architektuře na Mendelově univerzitě. V závěru studia zvítězila v soutěži diplomových prací s tématy životního prostředí. Jako tu nejlepší z dvaceti přihlášených ji ocenila odborná porota minulý měsíc.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies