První krádež: ze školy zmizely látky i písanky

Zámek na dveřích od skladu zacvaknu hodinu před půlnocí. O necelých sedm hodin později už mi znovu drnčí mobil. „Přijď rychle, stav nouze,“ říká do telefonu ředitelka partnerské školy našeho projektu Namatama Mukena a zavěsí. Jako první mi na mysli vytane obava, že se někdo zranil při noční bouřce. Skutečnost je nakonec méně dramatická, prostě nás vykradli. Ale zato pořádně.

Ukradené látky

Hodnotu věcí, které zmizely z projektového skladu v areálu místní základky, odhadujeme na zhruba sto padesát tisíc korun. Jediný notebook, tiskárna, střešní plechy, dokonce i krabice písanek. A hlavně skoro dva tisíce metrů látek pro krejčovský kurz. „Nejdřív si otevřeli zámek na mřížích od vnějších dveří, pak vylomili dveře uvnitř,“ vysvětluje Mukena uprostřed kopců dokumentů smíchaných s odstřižky a blátem.

Hlídač, který má školní areál v noci střežit, se klepe strachem. Je prvním podezřelým. Opakuje, že usnul a nic neslyšel, to je ale vzhledem k objemu ukradených věcí vyloučené. Pravděpodobně se už delší dobu ze svých povinností ulíval. Nakonec jsme rádi, že na místě nebyl. V trávě totiž objevíme pohozený tradiční luk a šíp s kovovou špicí, který si lupiči přichystali pro případ konfliktu s ostrahou.

Hlásíme případ na policejní stanici, kde bez odmlouvání vysázím na stůl tři a půl tisíce korun. Úplatek nikdo nežádá. „Celá zambijská policie je ale momentálně bez benzínu,“ krčí rameny omluvně policejní úředník.

Příspěvek na palivo se vyplácí. Do hodiny je škola plná detektivů, kteří snímají otisky prstů. Podle nich nejsme jediní, kdo se v posledních dnech stal obětí loupeže. Na začátku roku je vzhledem k zemědělskému cyklu nedostatek potravin, navíc se platí školní poplatky. Kriminalita v tomto období pravidelně narůstá.

Informujeme o případu víc než stovku studentů, kteří se v dílnách projektu od loňského prosince zdarma učí na kuchaře, krejčí a elektrikáře. Švadlenky kvůli ztraceným látkám pláčou, za chvíli je ale na světě bojový plán. Do večera studenti v Mongu a přilehlých vesnicích rozmístí stovku plakátů s prosbou o svědectví.

Mukena si mě zavolá do kanceláře. „V Katongu je velmi schopný informátor. Zavolejme ho,“ navrhuje ředitelka. Takzvaní informátoři jsou v zambijských vesnicích, které do značné míry stále fungují jako velká rodina, běžní. Všímají si, co se kde šustne, pomáhají řešit spory a často spolupracují s policií. Bez nároku na odměnu.

Columbo s hůlkou

Moment na to v kanceláři sedí nenápadný padesátník s kšiltovkou. Dřevěná hůlka, kterou má místní Columbo neustále u sebe, prozrazuje hrdost na předky ze vzdáleného jihoafrického kmene. Vyslechne si fakta a zmizí.

První výsledky jeho práce máme ještě téže noci. Informátor za čtyřiadvacet hodin najde tři skrýše s většinou materiálů, včetně jámy, kam zloději zakopali tiskárnu. Nepomohlo jim ani to, že za ní do krabice přidali magický kořen, který nepochybně nechali za nemalou částku začarovat některým z místních čarodějů.

Policie pochytá čtyři z pěti členů místní skupiny recidivistů, vinu na sebe ale bere jen jeden z nich. Tvrdí, že loupež zorganizoval s kamarádem, který zůstává na útěku i s notebookem. „Tamti nevinní kluci,“ říká mi lámanou angličtinou bosý mladík v otrhaném tričku.

V močí zapáchající cele se tísní s desítkou dalších zadržených. Netváří se ale, že mu to vadí. Na pobyt ve vězení už je zvyklý, přestože je mu jen něco přes dvacet let. Chybělo málo a mohl se v našem projektu učit třeba na elektrikáře.

LUCIE HRABCOVÁ