Návštěvníci promítání tehdy viděli šestici krátkých pohyblivých obrazů. Dobový tisk v programu lákal na scény Deštník – taneční duo, Hasiči, nebo Skotský tanec. „Šlo o krátké němé filmy. V té době je nazývali obrazy, protože film byl novinkou, pro který nebylo jiné pojmenování," popsala filmová historička Lucie Česálková.

Brňané viděli první filmy ještě dříve než Pražané. Ti je zhlédli až o dva měsíce později.

Za vstup na promítání lidé zaplatili padesát krejcarů, po několika dnech ale Schiller slevil na třicet krejcarů, děti a studenti platili jen dvacet. „Film zejména ve svých začátcích byl spíše lidovou zábavou na úrovni kočovných představení a cirkusů. Cílil zejména na běžné lidi," podotkla Česálková.

I proto se mnohá promítání odehrávala v restauracích nebo hostincích. Brňané první filmové záběry zhlédli v Maurském sále hotelu Grand, což byl pavilon na konci kavárenské zahrady.

Díky velkému zájmu lidí Schiller v Brně promítal jedenáct dní. „Navíc původní nabídku rozšířil o další tři pohyblivé obrazy, Popravu Marie Stuartovny, Tureckou scénu a Vesnickou kovárnu," uvádí na internetové encyklopedii dějin Brna historička Irena Loskotová.