VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Psi pomáhají v kraji desítkám lidí. I při oblékání

Jižní Morava - Dovést nevidomého člověka tam, kam potřebuje, pomoci s oblékáním, otevřít dveře nebo dát pusu na dobrou noc. To vše umí vodicí nebo asistenční psi, kteří pomáhají postiženým lidem na jižní Moravě. Cvičitelé těchto zvířat však upozorňují, že pes není jen potřebná pomoc, ale zároveň přítel na celý život, proto je nejdůležitější, aby se s majitelem dostatečně sžil.

25.5.2014 1
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/archiv

Asistenční a vodicí psi jsou pro zdravotně postižené nepostradatelní společníci. Přestože jejich pořízení dotuje stát, další tisíce stojí krmivo a léky. A u vodicích psů je hradí nevidomí plně ze svého.

Janu Pokornému královský pudl z brněnské školy pro výcvik vodicích psů pomáhá od roku 2009. „Jsem s ním častěji než s kýmkoliv jiným," popsal svůj vztah se zvířetem muž.

O to, aby byl pes na takový život co nejlépe připravený, se stará tým cvičitelů ze školy pro výcvik vodicích psů. „Cesta se psem je přesná, rychlá a bezpečná. Psi pracují na základě povelů, které od svého pána dostávají. Nemají svobodnou vůli, kudy se na místo určení dostanou. Pravidelné každodenní trasy si však pamatují a pak jim stačí dát povel, že se jde do práce, a oni už vědí," vysvětlil vedoucí školy Milan Dvořák.

Dodal, že výcvik vodicího psa stojí přibližně dvě stě tisíc korun. „Devadesát procent pokryje úřad práce ze státního rozpočtu. Zbylých deset procent má platit klient. Pro většinu je to ale velká částka. Téměř vždy pomáhají dobrovolní dárci, sponzoři a další," podotkl Dvořák.

Potřebná pomoc

Podobné je to u asistenčních psů, kteří pomáhají lidem s různým zdravotním postižením. „Na výcvik asistenčního psa navíc na rozdíl od vodicích psů nepřidává stát ani korunu. Proto chceme od klientů, aby žádali o příspěvky. I když se jim ale nezadaří, psa dostanou od nás zdarma," uvedl vedoucí programu Asistenční psi Ligy vozíčkářů Ivan Benda.

Pes, který projde jeho rukama, je pro majitele společníkem na čtyřiadvacet hodin denně. Umí podávat předměty a mnoho dalších věcí. „Usnadňuje i kontakt s ostatními lidmi. K vozíčkáři, který přijede do společnosti, se totiž společnost často chová odtažitě. Přítomnost psa tyto bariéry boří," vysvětlil Benda.

Dodal, že pes je také skvělý terapeut. „A to platí pro duši i tělo. Přítomnost psa je uklidňující, snižuje krevní tlak, funguje jako psychická opora," vyjmenoval odborník a připomněl, že psi mohou člověka zahřívat díky vyšší tělesné teplotě.

Také povinnosti

Asistenčních i vodicích psů jsou v Jihomoravském kraji desítky. Podle Bendy i Dvořáka to vypadá, že poptávka odpovídá nabídce. „Ne každý nevidomý člověk chce využívat vodicího psa. Ne každý je navíc schopný mu poskytnout odpovídající péči a zázemí," upozornila Dvořák.

Lidé si podle něj někdy myslí, že s vodicím psem získají hračku či pomůcku, kterou lze odložit do kouta. „Tak to nefunguje. Člověk, který uvažuje o vodicím psovi, by měl mít jasnou představu o svých následujících deseti letech života spojených s živým tvorem," konstatoval odborník.

Pro zvětšení rozklikněte.

Cvičitel: Pes nefunguje jako stroj

Brno - Psy miluje od malička. Když si v roce 1994 přečetl článek o vzniku organizace, která bude vodicí čtyřnohé přátele člověka cvičit, začala se odvíjet jeho dlouhá kariéra. Dnes má za sebou padesátiletý Milan Dvořák už dvacet let výcviku psů. Z toho čtrnáct roků s nimi pracuje v brněnské škole pro výcvik vodicích psů pro nevidomé.

Nejlepší na jeho práci je, když vidí perfektní příjemné soužití psa s majitelem. „Když například po dvou měsících za dvojicí přijedu, pes ke mně přiběhne. Po chvíli si ale řekne, já tady mám svého pána, otočí se a vrací za nevidomým. Ten mu dá postroj a oba třeba společně někam odchází. To je skvělý pohled," vysvětluje Dvořák.

Když se mu ozve klient se zájmem o zvíře, jede se za ním podívat. „Zjistím, v jakém prostředí bude pes žít a také, co si člověk přeje. Může si vybírat rasu, psa nebo fenu a další věci," popisuje cvičitel.

Zároveň dodává, že vztah některých lidí ke psům je dnes jiný než dřív. „Kvůli technice jsou zvyklí, že zmáčknou tlačítko a vše funguje, jak chtějí. A pak to očekávají i od zvířete. Pes si ale musí na člověka zvyknout, na jeho hlas, rychlost chůze a další věci. Nejdůležitější ale je, aby se s majitelem sžil. Dvojice se prostě musí mít ráda," konstatuje Dvořák.

Doufá, že u práce se psy vydrží co nejdéle. Vlastního už ale nemá. „Potřebuji si od nich občas odpočinout. Jinak bych začal štěkat," říká s úsměvem Dvořák.

Fena odnáší použité plenky a tančí
Vracov - Devítiletá Natálie Kuchynková z Vracova na Hodonínsku pochází z dvojčat. Poté, co se před devíti lety se sestrou Anetou narodila měsíc a půl před termínem, oznámili lékaři její matce Lence Kuchynkové špatnou zprávu. Její dcera má nejtěžší formu dětské mozkové obrny. „Natálka nechodí, nesedí a ani nemluví. Staráme se o ni jako o miminko. Přitom je ale veselá a vnímá své okolí," svěřuje se Kuchynková.

V tom, aby měli Kuchynkovi lehčí život, pomáhá rodině asistenční pes. Sedmiletou labradorku Vendy mají už pět let. „O Vendy jsme si před lety požádali u společnosti Pomocné tlapky. Museli jsme udělat psychologické testy, řešilo se i to, jak jsme na tom s penězi a jestli se u nás bude mít fena dobře. Dostali jsme ji po roce a tři čtvrtě," vzpomíná Kuchynková.

Vendy je vycvičená na canisterapii, ale i jako asistenční pes. Pro devětatřicetiletou matku to znamená, že jí fena pomáhá s odnášením plen, otevíráním dveří nebo přinášením předmětů. „Umí také vysvléct ponožky a punčocháče. Zvládla by i rozsvítit, u nás to ale nevyužijeme, protože máme vypínače vysoko," dodává Kuchynková. V rodině se fena ještě naučila dávat postižené dceři hubičku na dobrou noc nebo tancovat.

Kuchynková na Vendy vyzdvihuje především její bezproblémovou a klidnou povahu. O to víc ji překvapuje, že mají lidé na Hodonínsku s přítomností psa někdy problém. „Když jsme venku, nosí vestu, kde je napsané, že je asistenční pes. Smí s námi chodit do nemocnice, divadla, na nákupy, prostě všude. Přesto nás občas ještě někde upozorní, že pes s námi nesmí," diví se Kuchynková. (zuč)

Autor: Vojtěch Kučerák

25.5.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Letní kina zahajují sezonu. V Židlochovicích neotevřou kvůli staré promítačce

Jedním z výrazných prvků v kampani před posledními volbami byly koblihy hnutí ANO (na snímku je rozdává Andrej Babiš). „Definitivní rozhodnutí ještě nepadlo, ale ráda bych je při letošní kampani také měla," sdělila náměstkyně hejtmana z ANO Taťána Malá.
5

Politické strany zbrojí na volby. Lákají na lékaře nebo buchty a koblihy

Stavbě nové autobusové zastávky Tichého brání zaparkovaná auta s přívěsy

Brno - Už téměř tři měsíce měla stát nová autobusová zastávka Tichého linky číslo osmdesát v brněnských Žabovřeskách. Jenže výstavbě brání zaparkovaná auta s nákladními přívěsy. „Žiji tu devětasedmdesát let a nic podobného jsem nezažila. Soukromé auto už určitě dávno odtáhli," rozčilovala se Jitka Provazníková, která na problém upozornila.

EXKLUZIVNĚ

Unikátní jako Pavel Bure, říká expert na bruslení Allard o Martinu Eratovi

Brno – O své práci hovoří s opravdovým zanícením. Kanadský trenér Shawn Allard se před několika lety vydal do neprobádaného hokejového území a začal se zabývat možnostmi zlepšování techniky bruslení hráčů. Vypracoval se v uznávaného odborníka, jehož rady vyhledávají přední hvězdy NHL jako například Sidney Crosby. Díky dlouholetému přátelství s útočníkem Komety Martinem Eratem se Allard minulý týden objevil v Brně, kde uspořádal tréninkový kemp pro děti i trenéry.

Výročí povodní. Podělte se s námi o vzpomínky!

Jižní Morava – V roce 1997 i pět let nato zasáhly jižní Moravu ničivé povodně. Stoletá voda na mnoha místech v kraji napáchala stamilionové škody a zabíjela. Podělte se s námi o své vzpomínky. Redakce jihomoravských Deníků Rovnost hledá fotografie a svědectví z letních povodní v letech 1997 a 2002.

Říkají mi děda. Pozvání na pivo ale odmítám, povídá výčepní z otevřené garáže

Brno - Za dědou do garáže na jedno, říkají stálí hosté, kteří už bezmála dvacet let chodí do brněnské kníničské Rekreační ulice za dobrým pivem. V otevřeném garážovém výčepu je tam téměř každý letní večer přivítá František Tesař. „Dopoledne vyrábím zmrzlinu. Odpoledne se potom věnuji hostům a načepuji jim pivo podle jejich přání," říká pětaosmdesátiletý výčepní Tesař.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies