VYBERTE SI REGION

Ředitel brněnského Národního divadla: Špilberk už znám dobře v každé roční době

Brno /ROZHOVOR/ - Stojí v čele tří divadelních scén s téměř šesti sty zaměstnanci. Předurčuje, jaké tituly publikum uvidí. Režíruje. Píše hry. A poslední roky také sportuje, aby se navzdory manažerským povinnostem dokázal alespoň na chvíli oprostit od práce. Ředitel brněnského Národního divadla Martin Glaser po ročním působení v největším divadle na jižní Moravě říká, že divadlo není firma, v níž lze vše spočítat dopředu. „Nevyrábíme zubní pastu ani coca-colu. Ono ani v byznyse nejde mnohdy všechno dopředu spočítat a v divadle teprve ne. Pracujeme s emocemi, intuicí, s náladami. Už teď odhadujeme, co bude lidi bavit za dva roky. Je to velmi křehké, je to umění," má jasno Glaser.

29.3.2015 9
SDÍLEJ:

Ředitel brněnského Národního divadla Martin Glaser.Foto: DENÍK/Attila Racek

Brněnské Národní divadlo už řídíte přes rok, s jeho chodem jste se seznamoval i předtím. Ani jednou jste o svém rozhodnutí nezapochyboval?

Za tu dobu jsem v podstatě ani jednou nelitoval, že jsem se rozhodl právě takto.

Co se vám za ten rok povedlo?

Myslím, že dost, i když jsem přišel do rozjeté sezony a první měsíce jsem nemohl změnit skoro nic. Povedlo se obměnit nejvyšší vedení všech souborů, také jsme začali naplňovat náš umělecký program a obměňujeme repertoár. Všichni tři umělečtí šéfové, Martin Františák za činohru, Jiří Heřman za operu a Mário Radačovský za balet, už poslali dostatečně silné signály, jaké divadlo bude pod jejich vedením vznikat. A mám radost, že všichni tři byli odvážní a nešli cestou podbízivosti, ale začali náročnými tituly, s nimiž můžou u brněnského publika klidně narazit. Protože jak by se to mělo v Národním divadle Brno dělat, tady ví úplně všichni.

Nejdůležitější je tedy podle vás nabízet kvalitní tituly?

Ano, nejdůležitější je obměna repertoáru, i když je to běh na velmi dlouhou trať. Naplnit slib můžeme nejdříve za tři divadelní sezony, rychleji to bohužel nejde. A doufám, že za tři sezony se vše opravdu podaří, protože nemáme dost peněz, abychom mohli inscenace vytvářet v takové kvalitě, jakou si představujeme.

Kvalita se přece neodvíjí jen od peněz.

Souvisí s nimi a velmi. Můžete samozřejmě udělat jednou dvakrát za sezonu inscenace s malým rozpočtem, ale kvalitní tvůrce musíte dobře zaplatit. Nemůžete očekávat, že vám bude někdo dělat špičkovou produkci a vezme si podprůměrný plat. Stejně tak to platí u interpretů, zejména u opery a baletu, kde ceny diktuje Evropa. Chceme-li tedy mít regionální divadlo, tak náš rozpočet stačí. Pokud ale chceme divadlo, které směřuje do vyspělé západní Evropy, musíme jej také náležitě zaplatit.

Vedení města se po posledních komunálních volbách obměnilo. Je pro vás nyní atmosféra pro navýšení rozpočtu příznivější?

Nové vedení radnice rozumně přistoupilo k tomu, že s plošným krácením příspěvků, které začalo před čtyřmi lety, se Národní divadlo Brno nemůže vyrovnat. Taky se s nimi nikdy nevyrovnalo, takže končilo pravidelně ve ztrátě. To, že jsme loni a letos dostali zpátky deset a půl milionu, co jsme předtím ztratili, znamená, že jsme na nule. Nemáme ani korunu na rozvoj, nemáme ani korunu navíc na to, abychom mohli dělat výrazně lepší inscenace.

Kolik navíc tedy potřebujete?

Zhruba patnáct milionů by stačilo k tomu, aby se Národní divadlo Brno mohlo znovu nadechnout. Abychom mohli dělat kvalitní inscenace se špičkovými tvůrci a mohli je dostatečně propagovat. Loni jsme na to část peněz od radnice dostali a vyplatilo se to. Tržby začaly růst a diváci začali na představení chodit. Například i díky janáčkovskému festivalu, který loni byl, máme nyní kontakty na prestižní evropská operní divadla, ale nemáme dost peněz na to, abychom s nimi mohli spolupracovat. Další peníze schází pro zaměstnance a na obnovu zanedbaného majetku divadla.

Mluvíte o návštěvnosti i o úspěšném ročníku festivalu Janáček Brno. Ten však z velké části předchystal divadelní tým před vámi. Stejně tak nejnavštěvovanější tituly. Aktuálně jsou to ty, které měly premiéru ještě před vaším nástupem.

Jsme tři divadla pod jednou střechou a začneme-li to parcelovat, není to tak, jak říkáte. Nezdědili jsme činohru v nejlepší kondici a po sedmi měsících, kdy se poprvé na repertoáru objevily naše tituly, nelze důvěru publika získat. Diváci pořád chodí na starý repertoár, tedy na komedie. A je zřejmé, že činohra Martina Františáka přináší zcela jinou divadelní estetiku a akcentuje jiná témata. A ta si musí svoje publikum vybojovat. Je vždy jednodušší prodat Lakomce než Krále Oidipa, je snazší prodat Veselé paničky windsorské než Hostinu dravců.

Cesta k srdci diváků, přesněji řečeno nových diváků, se tedy odvíjí od času, který jim umožní rozpoznat dobré divadlo?

Ano, trvá poměrně dlouho, než se informace o kvalitě inscenace roznese.

Platí to i u vámi režírované inscenace Havel v zemi čeledínů, kterou napsal Martin Františák a která měla nedávno premiéru? Téměř všichni kritici ji totiž strhali. Stále si za kvalitou inscenace stojíte, nebo jste ochotný uznat pochybení?

Stojím si za tím, že jsme odvedli nejlepší práci, jaké jsme v té chvíli byli schopni. Ale samozřejmě mě mrzí, že odsudek brněnské kritiky byl tak silný a negativní. Přiznám se, že jsem se s ničím takovým ještě v divadle nesetkal.

Dokážete kritiku vůbec přijmout?

Úkolem umělce je vyrovnat se s ní, to k mé práci patří. Rozhodně nemíním psát kritikům dopisy, ani se s nimi hádat či jim zakazovat vstup do divadla. Nebudu se na ně na premiérách mračit. Podstatné jsou pro mě názory lidí, kterých si vážím a které mám rád. Důležité jsou pro mě i reakce lidí na reprízách, protože premiéra mívá přece jen specifické diváky.

Co je tedy měřítkem kvality inscenace, když to není kritika ani návštěvnost, která se ještě, jak jste řekl, neměla šanci navýšit?

Divadlo dělám téměř dvacet let a to zkrátka při práci poznáte. Poznáte, jestli s sebou berete lidi do pekel: představitelé hlavních rolí jsou zkušení hráči, které neopijete rohlíkem a kteří, kdyby měli pocit, že míříme do průšvihu, dali by to najevo. Za osm týdnů, co jsme zkoušeli, jsem se nesetkal s nikým, kdo by řekl: „Bude to naprostá blbost" nebo „Vedete nás špatně, pane režisére." Všichni tomu věřili a pracovali otevřeně. Může se samozřejmě stát, že se s očekáváním publika nepotkáte, to bychom nebyli první ani poslední. Ale posouzení je vždy na divácích.

Když jste do divadla přišel, chtěl jste se obklopit lidmi, kteří se s vašimi názory ztotožňují. Je už personální proměna u konce, nebo ještě pokračuje?

Na té cestě stále jsme. Přivedl jsem nejvyšší vedení, které si buduje své týmy. A to, že se mění „pěšáci", je nezbytné. Například vyladit tým obchodního oddělení je práce stejně těžká jako vyladit herecký soubor. V baletním souboru se proměnila pětina tanečníků, protože v baletu se předpokládá, že hledáme ty nejlepší. A stejně pracují všichni šéfové. Snaží se získat co nejlepší hráče, kteří zde chtějí pracovat.

K nejdiskutovanějším po vašem nástupu patřila mediální kampaň, na níž se podílel fotograf Ivan Pinkava a grafický designér Robert V. Novák. Na plakáty poutající na premiéry jste vyobrazili ty, kteří v divadelním chodu zůstávají nepovšimnutí: vrátného, osvětlovače či rekvizitářku. Hodnotíte tuto kampaň jako úspěšnou? A kam lze její pojetí posunout v další sezoně?

Úspěšný tým měnit nebudeme, protože oba jmenovaní jsou nejsilnější hráči v celé České republice. Oslovuje je Česká filharmonie, pražské Národní divadlo a další známé kulturní instituce. Druhou věcí je, že právě tato kampaň přispěla k tomu, že atmosféra v divadle se začala lepšit a s ní přišla i pozitivní energie. Byla to zpráva vyslaná jak směrem k divákům, tak ke všem lidem v divadle, kteří zde pracují, protože nám na nich všech záleží.

A ono pojetí pro další sezonu?

Pracujeme na něm, ale víc prozrazovat nebudu. Jsme přece jen v konkurenčním prostředí, a až bude čas vše zveřejnit, uděláme to. Když se ale podíváte na katalog pro další sezonu, je zřejmé, že budeme i nadále poukazovat na to, že tu pracují normální lidé, běžní Brňané, kteří divadlo dělají pro ty, kdo žijí na jižní Moravě.

Nedávno jste představil dramaturgický plán na příští sezonu, v níž vás čekají dvě režie. Jste ředitelem divadla, dennodenně řešíte věci personální, obchodní a mnohé další. Vyhovuje vám tedy stále propojovat práci manažera s uměním? Není toho na jednoho člověka moc?

Můj názor je, že když umělec řídí divadlo, má být i s lidmi na jevišti. Pro soubor, techniku nebo výrobu je, myslím, velmi důležité, že se se svým ředitelem potkají a vidí ho v akci. A pro mě zase bylo důležité vidět v akci je. Pokud totiž s někým strávíte osm týdnů intenzivního pracovního života, tak poznáte, kde jsou problémy, kde je skrytý potenciál a jaké schopnosti lidé mají. Je to něco, co se do ředitelské kanceláře dostat nemusí a nebo se to do ní dostane, až už je pozdě. Někdy je to velmi náročné a značka ideál to není, ale nepolevím, protože propojovat práci ředitele s prací umělce je pro mě důležité.

Neděláte vždy jen jednoduchá rozhodnutí a coby ředitel říkáte lidem i nepříjemné věci. Jak se s tím srovnáváte?

Žádnému normálnímu člověku nedělá radost, když musí druhému říct, že svou práci nedělá dobře. Ale jde o součást mé profese a musím ji dělat, i když mě to netěší. Je to i jeden z důvodů, proč jsem začal sportovat, ačkoli jsem se sportu dříve nevěnoval. Pro mě jde o způsob, jak si srovnat věci v hlavě. Na druhou stranu je to inspirující zkušenost, která mě posiluje a zoceluje, která mě nutí být zodpovědnější a přímější. Už nemám čas chodit kolem horké kaše, musím věci řešit hned. A na to nejsme moc zvyklí, když se věci pojmenovávají přímo. Právě proto, že je to bolavé.

Říkáte, že máte Brno rád. Co vás okouzlilo nejvíc?

Brno jsem si za tu dobu, co zde jsem, zamiloval. Hezky se v něm žije a našel jsem tady spoustu krásných míst, potkal zajímavé lidi. Pravidelně se snažím obíhat Špilberk, ten tedy znám už důkladně ve všech ročních dobách. V Brně se také strašně dobře jí, což je úžasné, protože mám dobré jídlo rád. Vyzkoušel jsem snad už všechny místní haly na badminton a začal znovu jezdit na koni. V Ořešíně, kde je úžasná jízdárna a krásné trasy na vyjížďky.

Přízvuk přitom stále máte víc jako Čech než jako Moravan.

Snažím se a prosím své kamarády, aby mi to hlídali. Ale zrovna nedávno jsem řekl, že jsem potkal „nějakýho borca", takže jsem byl pokárán. A občas se mi chce pozdravit „zdarec", ale snažím se udržet. (smích)

Autor: Markéta Stulírová

29.3.2015 VSTUP DO DISKUSE 9
SDÍLEJ:

Česká hlava pro brněnský tým. Mikroskop pomůže s léčbou rakoviny

Brno – Vynalezl mikroskop, který v budoucnu pomůže s nádorovou léčbou. Padesátiletý Radim Chmelík se svým týmem z Fakulty strojního inženýrství a CEITEC Vysokého učení technického v Brně obdržel minulý týden ocenění vědecké soutěže Česká hlava.

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies