Vážení čtenáři, hlasujte v pravidelné anketě v pravém sloupci. Konečné výsledky ankety, která skončí ve čtvrtek ve 20:00, najdete v pátečním vydání jihomoravských deníků Rovnost.

Svářeči, zedníci, instalatéři, topenáři. Přestože stále více lidí nemá zaměstnání, tato místa se nedaří obsadit žádnému úřadu práce na jižní Moravě. Řemeslníků stále ubývá stejně jako mladých lidí, kteří by se v těchto oborech chtěli vyučit.

Zatímco třeba kuchařů nebo automechaniků je nadbytek, sehnat topenáře nebo elektrikáře začíná být stále větší problém. Na práce těchto řemeslníků tak lidé v kraji čekají i čtvrt roku.

„Nemůžu rychle zareagovat, dokonce ani když se stane havárie. Mám nasmlouvané termíny, které musím dodržet. Jinak by mi začaly naskakovat pokuty za zpoždění,“ vysvětlil dlouhé čekací lhůty topenář Boris Doha z Adamova na Blanensku. Dodal však, že pokud má jen trochu čas, snaží se k akutní havárii vyjet ještě tentýž den. Podobně složité je sehnat třeba také instalatéry, plynaře nebo i obkladače.

Nezájem o ševce

Ne o všechna řemesla mají ale lidé takový zájem. Například řezníci vidí svoji budoucnost černě. „Situace je teď moc špatná. Maso můžu prodávat za jakoukoli cenu, ale lidé ke mně stejně nepřijdou. Většinou nakupují v supermarketech, kde najdou vše pod jednou střechou. Když to tak půjde dál, budu muset obchod zavřít,“ postěžoval si řezník Milan Nedvěd ze Znojma.

Naproti tomu řezníci, kteří pracují na jatkách, jsou na roztrhání. Josef Hebelka z Němčic na Blanensku si na nedostatek práce rozhodně nestěžuje. „Zabíjím vepře na jatkách a zákazníci si mě musí objednat i dva měsíce dopředu. Na zabíjačky po jednotlivých domácnostech nemám čas vůbec ,“ řekl Hebelka.

Některá řemesla pomalu mizí kvůli nezájmu lidí. Například ševci. „Rychloopravnu obuvi už mám dvanáct let a se zakázkami je to čím dál horší. V centru Znojma je totiž poměrně dost vietnamských obchodníků, takže lidé si raději koupí levné boty. Sice toho moc nevydrží, ale aspoň jim není líto je vyhodit a koupit si další levné,“ vysvětlil majitel znojemské rychloopravny Josef Bobek.

#nahled|https://g.denik.cz/50/49/infografika_absolventi_denik-galerie.jpg|https://g.denik.cz/50/49/infografika_absolventi.jpg|Počet nezaměstnaných absolventů učňovských oborů v kraji.#

Stejně jako ševců ubývá i mladých, kteří se o tento obor zajímají. „Učiliště ve Zlíně, kde jsem kdysi studoval, se zavřelo. A tak se dnes vlastně mladí ani nemají kde naučit, jak se spravují boty,“ řekl opravář obuvi Adam Doležel z Vyškova. On sám má podle svých slov práce zatím dost. „Ale není tomu tak po celý rok. Nejvíce zakázek se nahrne vždycky před zimou a na jaře. Jinak to není žádná sláva,“ dodal Doležel.

Horší než nedostatek řemeslníků je však to, že jich stále ubývá. Žáci končící základní školu totiž nemají o učňovské obory zájem. Situace tak bude za pár let ještě mnohem horší než nyní. „Nepoměr mezi poptávkou a počtem absolventů pořád roste. Většina mladých chce dělat čistou práci. Nejraději by si sedli za počítač a příliš se nenadřeli,“ uvedl jeden z možných důvodů nezájmu o obory zástupce ředitele Odborného učiliště a Praktické školy v brněnské Lomené ulici Rudolf Doležel. Hlavní problém, proč se mladí nechtějí vyučit řemeslu, jsou podle něj nízké platy, které by je čekaly.

To potvrzuje i mluvčí brněnského úřadu práce Ivana Ondráková. „Nástupní platy řemeslníků jsou většinou hodně pod úrovní průměrné mzdy. To je podle mě jeden z důvodů, proč se nám nedaří tyto posty obsadit,“ řekla Ondráková s tím, že nejvíce lidí shánějí stavební firmy.

Slučování škol

Jihomoravští radní museli kvůli nedostatku žáků dokonce sloučit některá učiliště. Například Střední odbornou školu a Střední odborné učiliště nábytkářské v Rosicích se Střední odbornou školou a Středním odborným učilištěm stavebním v Brně – Bosonohách. „Například v Rosicích studuje letos o třetinu méně žáků než před třemi lety,“ upozornil mluvčí Jihomoravského kraje Jan Chmelíček. Dodal, že rosické učiliště se tedy přestěhuje do bosonožské školy a budova v Rosicích zatím zůstane prázdná.

Brno v současnosti nabízí přes dvacet středních škol a učilišť, v celém kraji jich je přes čtyřicet. „Studenti mají zájem spíše o informační technologie nebo ekonomické obory. Jen málo se jich hlásí na elektrikáře, tesaře či cukráře,“ zdůraznil Jiří Klement z tiskového oddělení krajského úřadu.

Lucie Bílá: Švadleny to mají těžké

Lipovec - Jmenuje se Lucie Bílá a vyučila se krejčovou. Řeč ovšem není o nejpopulárnější české zpěvačce, ale o její jmenovkyni, která žije v Lipovci na Blanensku.

Třiadvacetiletá žena se vyučila na boskovickém učilišti, kde se specializovala na dámské a pánské oděvy. Hned po škole vyráběla italskou konfekci, teď už tři roky pracuje v Podomí, kde šije batohy, ledvinky, nebo obaly na sportovní potřeby. „Je to lepší než šít oblečení. S pevnějším materiálem na sport se mnohem lépe pracuje,“ vysvětluje Bílá.

Mladou ženu práce baví. Jak dlouho o ní bude někdo stát, si ale netroufá odhadnout. „Šití teď není moc v kurzu, a ještě ke všemu tento obor víc a víc ovládá Čína,“ posteskla si.

Kdyby se dnes mohla znovu rozhodnout, kam po základní škole, volila by asi jinak. Nejspíš by se vyučila kosmetičkou nebo kadeřnicí. „Tehdy mě vlastně přemluvila mamka, která je taky krejčová. Podle ní je fajn, když si můžu sama něco ušít,“ říká usměvavá žena, která ale ve volném čase usedá k šicímu stroji jen výjimečně.

V práci si ho prý užije víc než dost. „Až budu mít děti, tak se to asi změní,“ myslí si Bílá.
Na udivené reakce okolí kvůli svému jménu je zvyklá. „Když přijdu k doktorovi, tak mně řeknou, ať zazpívám,“ směje se. Že by ale vyměnila šicí stroj za mikrofon, prý určitě nehrozí. „Neumím totiž zpívat,“ tvrdí švadlena.
Mluvčí brněnského úřadu práce o nedostatku řemeslníků říká:

Stavební firmy hledají lidi marně

Brno /ROZHOVOR/ - Přestože nezaměstnaných lidí v Jihomoravském kraji stále přibývá, místa pro řemeslníky se úřadům práce už dlouho nedaří obsadit. „Třeba stavební firmy pořád shánějí poměrně dost zedníků. Ale marně,“ říká Ivana Ondráková z brněnského úřadu práce.


Jaký mají firmy v Brně zájem o řemeslníky?
Je menší, než byl dříve. Ale to není nic výjimečného, nabídka volných pracovních míst klesla ve všech oborech. Přesto jich však pořád máme dost. Nejvíce firmy shánějí vyučené stavebníky, hlavně zedníky, tesaře nebo izolatéry. Ale práci u nás seženou i prodavačky, malíři, sklenáři nebo truhláři. U ostatních řemesel je to už horší.

Pořádá úřad práce nějaké rekvalifikační kurzy pro tyto profese?
Ano, nabízíme kurzy pro pracovníky ve službách i pro řemeslníky. Ty nejčastěji pořádáme ve spolupráci se středními odbornými učilišti a technickými středními školami.

Kdo kurzy platí?
Úřad práce z peněz určených na aktivní politiku zaměstnanosti a z Evropského sociálního fondu. V dohodě s uchazečem každého kurzu máme vždy závazek, že jej musí zakončit odbornou zkouškou. Lidé kurz platí jen tehdy, když jej bez vážných důvodů přeruší nebo nedokončí.

Dá se říct, jaký průměrný plat těmto profesím nabízíte?
To záleží na každé firmě a na dané profesi. Ale částka, kterou nabízíme nejčastěji, se pohybuje hluboko pod průměrnou mzdou.

Proč nemají o řemesla zájem ani nezaměstnaní?
Jedním z důvodů jsou určitě nízké platy. Právě proto mají stavební firmy dlouhodobý problém sehnat nějaké dělníky.

TEREZA BARTOŠÍKOVÁ
ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI