„Chybí nám více než sto řidičů. Musíme tedy zapojit i naše schopné úředníky, kteří po své práci doplňují stav,“ vysvětlila mluvčí dopravního podniku Hana Pohanová. Několikrát za měsíc se tak za volantem vystřídá téměř pět set zaměstnanců, kteří celý den seděli za stolem nebo opravovali stroje ve vozovnách.

„Je to koníček. Beru to jako test mé práce. Přes den napíšu na papír jak mají řidiči jezdit, večer si pak vyzkouším, jestli je to v reálu možné ,“ říká Chudáček, který je vedoucím oddělení pro jízdní řády. Za měsíc tak obětuje práci za volantem čtyřicet hodin svého volného času. „Na oddělení takto vypomáhá většina kolegů,“ dodal Chudáček.

Dopravní podnik proto láká nové zaměstnance všemi způsoby. Největší překážkou pro zájemce jsou ale náročné vstupní zkoušky.

„Psychologické testy jsou největším kámenem úrazu. Neprojde je mnoho zájemců. Zpřísnili jsme také zdravotní prohlídky. Další podmínkou je věk. Řidiči mohou mít minimálně jednadvacet let,“ informovala Pohanová. Úředníci uchazečům zkontrolují i body v kartě řidiče.

Když se lidé rozhodnou řídit trolejbus, tramvaj nebo autobus, nepotřebují nutně řidičský průkaz. Autoškolu jim zaplatí dopravní podnik. „Když k nám někdo nastoupí s řidičským průkazem skupiny D, získá bonus patnáct tisíc,“ řekla jednu z výhod pro nové zaměstnance Pohanová.

Noví zaměstnanci tak za svou kvalifikaci nic nezaplatí. Ve většině autoškolách totiž kurzy pro řidiče autobusů stojí patnáct až osmnáct tisíc korun.

Když se zájemce stane řidičem, může se těšit na různé prémie: Roční růst platu až o šest procent, příspěvek na penzijní pojištění, posilovnu, saunu nebo několik stokorun na dovolenou svých dětí.

„Manželka mi někdy z legrace řekne, že si mě vzala kvůli tomu, že rodina bude mít zadarmo tramvajenku,“ směje se Chudáček.

Podle Pohanové si řidiči průměrně vydělají více než dvacet tisíc korun za měsíc. „Nástupní platy jsou ale nižší,“ upřesnila.