Brno podle něj Lojkovu smrt v bytě nad jeho hostincem přehlédlo bez povšimnutí. Přestože Lojka byl nejen svědek, ale i účastník jednoho z největších historických milníků. Řídil totiž auto, ve kterém Gavrilo Princip zastřelil v bosenském Sarajevu rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a dal tak záminku k vypuknutí první světové války.
Tragédie přitom nebyla nevyhnutelná. „Způsobila ji řada nešťastných náhod. Po prvním nevydařeném útoku se arcivévoda s doprovodem měl vrátit do centra města podél pobřeží a minout původní plánovanou odbočku. Lojka jel s Františkem Ferdinandem a jeho manželkou Žofií v otevřeném voze jako třetí auto," vypráví Radim Dufek z Muzea města Brna.
První řidič přesto zabočil a kolona se vydala za ním. „Jeden z cestujících, generál Potiorek, vstal a začal volat, že jedou po nesprávné trase. Lojka zařadil zpátečku a začal couvat kolem domu, kde právě nakupoval jeden z atentátníků Princip. On a jeho kumpáni původně chtěli po prvním nepovedeném pokusu atentát vzdát. Takhle ale Lojka najel útočníkovi přímo do rány. Střelil dvakrát a dvakrát trefil," líčí Dufek.
Výpovědi řidiče a ostatních svědků o události se liší. „Lojka například tvrdí, že vůbec necouval. Existují i výpovědi, že Žofie vstala, aby chránila manžela tělem," dodává muž.
Lojkův další život nebyl šťastný. Po vypuknutí války narukoval a putoval do Mostaru. Poté ho nadřízení převeleli do Klosterneuburgu u Vídně. „Oženil se s Annou Lhotskou, s ní měl dvě děti. Jeho syn František ale zemřel a manželství s Annou bylo rozloučené," popsal pro Internetovou encyklopedii dějin Brna Jiří Skoupý. Hospoda, kterou Lojka provozoval ve Znojmě, nevynášela a tak přesídlil do Brna.
Tam po několika letech zemřel, opuštěný v bytě nad svým hostincem ve Vranovské ulici. Brňané zapomněli i na jeho hrob, dokud se ho neujal Brněnský městský střelecký sbor. Ten se zasloužil o obnovu jeho pomníku, který odhalí v neděli při příležitosti projektu Velká válka. Kromě rekonstrukce atentátu lidé uvidí i salonní vůz arcivévody z roku 1909 na brněnském vlakovém nádraží. „Následník ho používal k soukromým a polooficiálním cestám," řekl Adam Dušek z Národního technického muzea.