VYBERTE SI REGION

Rostete nadzvukovou rychlostí, chválí úředník

Katong (Zambie) /EXKLUZIVNĚ/ - Škola pro chudé děti? Já vím. To je ta věc v Katongu, co roste nadzvukovou rychlostí, poznamenal jeden z úředníků zambijské penzijní správy v Mongu. Jeho kompliment byl oprávněný.

16.7.2011
SDÍLEJ:

SPOUSTA VOLNÉHO ČASU. Většina dětí v zambijském Katongu do školy nechodí. Buď žebrají na ulicích, nebo hrají fotbal.Foto: Lucie Hrabcová

Když jsem před pár týdny do vesnice kousek za hlavním městem nejchudší zambijské provincie přijela poprvé, na místě budoucího učiliště byla jen mělká obdélníková díra. Teď už hotové obvodové zdi čekají na to, až na ně dělníci posadí trámy a plechovou střechu.

Odborník na odvody do penzijního systému složil zpoza stolu ve své klimatizované kanceláři jejich pracovitosti poklonu. Jinak ho ale zajímaly především platby a pokuty za jejich nedodržení nařízení. Učiliště, které v Katongu stavíme, bude kurzy pro budoucí pekaře, krejčí a elektrikáře poskytovat zadarmo.

Třetina na daně

Pro výplaty šesti učitelů, které zaměstná, však platí stejná pravidla jako v kterékoliv jiné škole v Zambii. Asi třetinu balíku, který na mzdy v projektu máme, spolykají daně a pojištění.

„Lidé, kteří si teď stěžují, obvykle předtím řádně neplatili,“ zareagoval úředník na mou poznámku k potížím při vyplácení důchodů. Velká část Zambijců nikdy nenajde zaměstnání, které by jim zajistilo pravidelný příjem ve stáří. Ani ti, kteří měli větší štěstí, se ale po pětapadesátce neobejdou bez problémů. Na první důchod se totiž v Zambii obvykle čeká. „Někdy dva roky, někdy i pět let. Komplikacím se vyhne málokdo,“ potvrdila jedna z mých známých.

Jen pár měsíců před odchodem do penze mají shodou okolností i dva lidé, kteří projektu pomáhají nejvíc. Namatama Mukena, která je ředitelkou vesnické základky v Katongu. A Mubita Mubita, který pracuje pro školský odbor krajského úřadu v Mongu. „Budeš pro nás brzy muset vymyslet také nějaký projekt. Za rok se z nás totiž stanou dospělí ulice,“ vtipkoval nedávno trošku smutně Mubita v narážce na takzvané děti ulice.

I ty v Mongu jsou. Některé z nich přišly o jednoho nebo oba rodiče, většina z nich ale žije s příbuznými a má střechu nad hlavou. Přesto tráví většinu času poflakováním po tržnicích nebo poblíž Shopritu – nákupního centra, které vypadá navlas stejně jako kterýkoliv český hypermarket. „Paní, pět set kwacha,“ pokřikují desetiletí kluci ve špinavých tričkách, když se zrovna neperou nebo nehrají na honěnou.

V přepočtu to nejsou ani dvě koruny, podle Mukeny ale nemá smysl je v žebrání podporovat. „Byly tu řádové sestry, které děti zkoušely zadarmo vyučovat. Většina z nich ale utekla zpátky za rychlým výdělkem,“ popsala ředitelka past, do které děti ulice obvykle chytí.

Z ulice do lavic

Ona i Mubita dělají všechno pro to, aby se náš projekt podařilo rozjet. Možná se některý z kluků od Shopritu díky nim jednou rozhodne, že žebrání zkusí vyměnit třeba za opravování rádií. Mubita se na svém mopedu u rozestavěného učňáku staví každý den. Bez nároku na odměnu kontroluje kvalitu dovezených cihel, mluví s dělníky, objednává další materiál. Kolikrát jsem mu děkovala, vždycky mě ale odbude. „Já to přece nedělám pro tebe. Dělám to pro nás všechny. Do konce července bude ta škola stát,“ řekne vždycky.

LUCIE HRABCOVÁ

Autor: Redakce

16.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ideální teplota pro výrobu čokolády? Patnáct až dvacet stupňů

Kuřim /ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI/ – Žena v bílém oblečení s čepicí na hlavě obsluhuje stroj, ve kterém se čokoláda nahřívá, aby se z pevných kuliček stala tekutina pro nalévání do forem. K přístroji si musí vylézt na štafle, odkud kousky belgické čokolády sype dovnitř. Hmota se musí neustále míchat. Další zaměstnankyně obsluhuje stroj s mnoha tryskami, ze kterých neustále v intervalech asi třiceti sekund vytéká čokoláda. Umisťuje pod ně formy a poté dává na váhu. Ve formě je podle velikosti vždy několik stejných tvarů. Třeba stromky se vyrábí po dvou, zato malá autíčka po patnácti. Výrobě čokolád ve firmě Fikar se věnuje další díl seriálu Rovnosti nazvaného Za zavřenými dveřmi.

AKTUALIZOVÁNO

Doprava na Zvonařce zkolabovala. Autobusy se opožďovaly i o hodinu

Brno – I desítky minut v kolonách. S takovým zdržením museli počítat řidiči, kteří ve středu odpoledne projížděli ulicemi Zvonařka a Plotní. Kvůli vážné dopravní nehodě a jejímu následnému vyšetřování doprava v ulicích zkolabovala. Auta, autobusy i tramvaje linky 12 uvízly v kolonách. Situace se zlepšila až před půl sedmou hodinou večer.

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies