VYBERTE SI REGION

Nejen smích, ale i smutky patří k životu

Brno - Psycholožka, odbornice na krize a neštěstí Marie Sotolářová z Brna mluví o Novém roce, předsevzetích a lidské duši.

6.1.2008 8
SDÍLEJ:

Marie SotolářováFoto: DENÍK/Drahomír Stulír

Kromě ohňostrojů zaplnila silvestrovskou půlnoc na jihu Moravy i tisíce nových předsevzetí. Lidé si je dávají každoročně. A nešetří s nimi. V novém roce plánují zhubnout, uspořádat si život nebo třeba přestat kouřit. Mohou si tím ale i ublížit. „Předsevzetí by měla být přiměřená. Když si člověk dá cíl a splní ho, posílí ho to. Když se to ale nepodaří, ztratí o sobě dobré mínění a podlamuje si tím sebedůvěru. Je důležité porozumět tomu co člověk chce, a co může,“ tvrdí psycholožka Marie Sotolářová z Brna, která je specialistkou na krize a neštěstí.

Co dělá začátek nového roku s lidskou psychikou?
Nový rok je tlak zvenku. Lidé si dávají předsevzetí, ale jejich úspěšnost závisí na tom, jak je opravdu přijmou. Zda už vyzráli k tomu, aby přestali kouřit, nebo začali hubnout. Jestli to rozhodnutí vnitřně nepřijmou, za čtrnáct dní jsou tam, kde byli a říkají o sobě, že jsou nemožní.

Je období kolem Vánoc náročnější?
Existuje řada omylů o období konce roku. Například, že na podzim a kolem Vánoc je nejvíc sebevražd. Není tomu tak. Nejvíc sebevražd bývá na jaře – v dubnu, květnu.

Proč lidé o svátcích nepáchají tolik sebevražd?
Konec roku je návratem do dětství. Děti i starší lidé se těší. Dvacetiletí ne, pro ně jsou Vánoce něco umělého. Ale děti to berou vážně a ti, co stárnou, se vracejí do dětství. A to je úžasné. Proto mají lidé Vánoce rádi. Navíc se rodiny dostávají k sobě. Problémem této společnosti je totiž samota, a to že spolu lidé nemluví. Sebevraždy lidé většinou páchají, když nevidí východisko. O Vánocích se ale rodiny navštěvují. Sami zůstávají většinou jen lidé, kteří přežili své děti nebo přátele. Ale tady dělají velkou práci sdělovací prostředky. Důležité jsou například noční rozhovory v rozhlasu.

Stačí, když s lidmi někdo mluví, třeba v rádiu?
Přesně tak. Témata v rádiích jsou mnohdy úžasná psychologická práce. Například moje nejkrásnější Vánoce nebo co mi chybí je štěstí a lidé k tomu povídají. Najednou nejsou sami. Dobré jsou i pořady v jihomoravských rozhlasech, kdy se hraje na přání. Je to o kontaktu. Chci zahrát písničku tomu a tomu a děkuji. Proto si myslím, že jižní Morava je daleko spokojenější. Podle statistik je například na Brněnsku a Blanensku nejméně sebevražd v zemi.

To znamená, že lidé na jižní Moravě jsou psychicky stabilnější?
Ano. Máme kotvy. Nelítáme ve vzduchu. Sebevraždy páchají lidé v momentě, kdy jim právě ty kotvy „vyjedou“. Když ztratí práci, opustí je partner a k tomu si ještě přestanou vážit sami sebe. Pak stačí málo, fouknout a jsou pryč. Proto je dobře ukotvit se v práci, v rodině a v sobě samém. Cenit si toho, co dokážu a mít se rád i s chybami.

Čím to je, že zrovna tady jsou lidé ukotvení?
Moravská povaha otevřená. Na Moravě je pohostinnost, zachovávají se tady tradice. A zpěv. Ten hodně pomáhá. Je to přetransformovaný pláč. Lidé jsou totiž jako papiňák. Když nebudou odfoukávat páru, buď prasknou nebo se vyhrbí. Prasknutí, to je ztráta života. Vyboulení deformace psychiky. Ale ne každý Moravák je veselý člověk. Máme i smutky. Patří k životu.

Proč se tedy mezi lidmi mluví o tom, že jsou Vánoce nejkritičtější období roku?
Vánoce jsou náročné spíš tělesně. Příprava a pečení cukroví. Ale přibývá rodin, které si raději třeba cukroví nechají napéct.

Je to lepší, než se stresovat?
Nechala bych to na lidech, ať si to sami rozhodnou. K tomu musí dozrát. Důležité je udělat si pro sebe rekapitulaci, co mi která činnost bere a co dává. Jestliže mi pečení vánočního cukroví víc dává, než bere, tak upeču. Když je to naopak, nechám si napéct. A stejně je to i s úklidem. Je to lepší, než být unavený a pohádat se s rodinou.

Je tu i další věc. V posledních letech se hodně lidí o Vánocích zadluží, pak přijde první leden a oni musejí začít splácet. Přibudou poplatky za popelnice, psy…
Je to o schopnosti zapojit rozum. Lidé si musí uvědomit, že teď je dobře a může být hůř. A obvykle hůř bývá. Je to i o tom, že dárek k Vánocům nemusí být tak velký a drahý, jako spíš s láskou vybíraný. Zní to jako fráze, ale funguje to.

Ten letošní začátek roku je ale výjimečný. Změn je opravdu hodně. Platby ve dravotnictví, zdražování.
Když lidi čekají změny, je důležité, aby si uvědomili, co mohou změnit a co ne. O událostech, které ovlivnit nemohu, je dobré vědět, připravit se na ně a přijmout je. Věděnípomáhá se zklidnit. Každý by měl vzít život do vlastních rukou. A starat se o svou psychiku, protože jenom tak bude zdravé i tělo.

Jak by tedy měli lidé naložit se začátkem roku?
Nový rok je výzva do budoucna a rekapitulace minulého období. Při hodnocení je důležité napsat si myšlenky na papír. Lidé si u toho uvědomí mnoho věcí. Třeba to, že se nic hrozného neudálo, jenom to moc prožívají. Nebo přijdou na to, že i když si myslí, že jsme za uplynulý rok mnoho nedokázali, udělali spoustu věcí.

Jste specialistkou na krize a neštěstí. Jak jste se k takové profesi dostala?
Vystudovala jsem psychologii v Brně na filozofické fakultě a později jsem se dostala k policii.

Co musí policejní psycholog zvládnout?
Učila jsem policisty jak jednat s oběťmi trestných činů a jak zvládat těžké situace.

Jaké?
Například když policista použije zbraň. To je velmi složitý moment, i když jsou k policii vybíráni odolní jedinci.

Když má policista problémy kvůli nějakému zásahu, tak se může obrátit jen na psychologa nebo má i jiné možnosti?
V systému péče o policisty existuje také tísňová linka.

Podobný systém jste vypracovala pro hasiče. V čem jim má pomoci?
Pro obyvatele je mimořádnou událostí požár, pro hasiče ne. Mimořádné ale je, když otevírají dveře v hořícím bytě a nejde to, protože za nimi leží udušené dítě. V takových případech mají většinou pocity viny. Jsou to iracionální pocity viny, ale jsou. Garantovala jsem například i výcvik u hasičů i policie jak pracovat s oběťmi v terénu a se sebou samým. Byli jsme první s programem posttraumatické péče mezi východními zeměmi Evropské unie.

Setkala jste se při práci pro policii i s oběťmi trestných činů nebo nehod?
Dostala jsem se k lidem, ve složitých životních situací. Řeším tragické události, povodně, dopravní nehody. Ty jsou dnes na denním pořádku.

Teď pracujete jako psycholog na volné noze. Čemu se věnujete?
Zpracovávám metodiku a koncepci.Teď například pro zdravotnickou záchrannou službu.

Znamená to, že i odborník potřebuje pomoc? Tu psychickou?
Pořád platí oblíbené rčení, že odborník si musí umět pomoct sám. Samozřejmě na místě události to tak je. Protože zdravotník či hasič pracuje jako automatický pilot, a vůbec nic si nepřipouští, nevnímá. Ale když potom přijíždí zpátky na stanici, událost ho doběhne.

Co takovým lidem pomůže?
Například sport. Ale jsou i zážitky, které se stanou nášlapnou minou. Zůstanou ve vědomí člověka a je velké nebezpečí, že při podobné situaci se znovu vynoří. Může se dokonce stát, že pak už nejsou schopni vykonávat svou profesi.

Lidé na jihu Moravy ale nejsou zvyklí, aby jim někdo pomáhal, když mají psychický problém?
Přesně tak. Ale i tady lidé postupně dochází k poznání, že tělo je velmi úzce spojeno s psychikou, s duší. A že tehdy, kdy je bolí duše, onemocní. Třeba i obyčejnou virózou. Tělo a psychika je úzce propojený systém. Lidé přijdou na to, že pokud se budou starat o psychiku, nebudou nemocní. O duši ale zatím nedokáží ani mluvit. Mají také spoustu obranných mechanismů, jak si nepřipustit, že mají duševní potíže.

Jak se psychické problémy poznají?
Projevují se bolestmi hlavy, žaludku, dušností, nespavostí.

Lidé v západním světě navštěvují pravidelně psychology. Tady to zatím není zvykem. Proč?
Je to o celkovém povědomí. Protože i mnozí lékaři léčí tělo, ale nevnímají, že pacient něco prožívá. Mluví s člověkem odborným jazykem a nevysvětlí mu přesně, o co jde. Učím například hasiče, aby lidem, které vyprošťují říkali – teď bude hluk, teď začnou padat piliny, bude vás to bolet. Je to běh na dlouhou trať.

Pracujete občas i na tísňové lince. Přibývá hovorů o psychických problémech?
Je to ve vlnách. Lidé si myslí, že nikdy nebudou psychologa potřebovat, že v životě na linku důvěry nezavolají. Když ale mají problém, většinou hledají člověka, který je nezúčastněný.

Na tísňovou linku tedy volají kvůli anonymitě?.
Anonymní pomoc je dobrá. Člověk zavolá a mluví. Na druhé straně někdo nastaví ucho a doprovází ho. Zjistí, jakou speciální péči potřebuje. Protože lidé se v tom nevyznají. Pracovníci na lince jim dávají kontakty na konkrétní lidi. Na psychologa, lékaře, právníka. Existují i různá občanská sdružení. Ta vlastně nahrazují to, co bylo dříve běžné. Celá vesnice šla třeba na pohřeb a byly tam plačky, které rozplakávaly lidi, protože pláč je velmi uzdravující. Ale dnes se nepláče a nepohřbívá. Rituály přitom pomáhají k tomu, aby se člověk dostával z těžkých psychických stavů.

Je to tak jednoduché?
A zároveň složité, rozplakat se, když dnes všichni musíme být „ready“. Ale vlastně to, že si přiznám slabost, je síla.

6.1.2008 VSTUP DO DISKUSE 8
SDÍLEJ:

Rezidentní parkování v Brně se odkládá. Město nestihlo přípravy

Brno – Několik desítek minut objíždí každý večer Petr Bednář okolí svého bydliště v brněnské Grohově ulici, když hledá parkovací místo. Už v dubnu příštího roku mu mělo pomoci rezidentní parkování. Představitelé města jeho start ale odkládají až na září.

Průměrná mzda na jihu Moravy vzrostla o pět procent na 26 413 korun

Brno - Průměrná mzda v Jihomoravském kraji vzrostla ve 3. čtvrtletí meziročně o pět procent na 26.413 korun. Zaměstnanci si tak v průměru polepšili o 1261 korun. Reálný růst mezd s ohledem na inflaci dosáhl 4,5 procenta. Vyplývá to z informací, které v pondělí zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ).

AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies