Je pátek a minutová ručička na ciferníku v královopolské nádražní hale se pomalu přibližuje ke čtvrté. Do startu třetího ročníku závodu cestování dopravními prostředky integrovaného dopravního systému jižní Moravy už zbývá jen pár minut.

„Teď je teda otázka, kudy já pojedu,“ vraští čelo nad seznamem zastávek devatenáctiletý Jaroslav Gennert. Student brněnské střední školy informatiky a spojů kolejím a patří k ostříleným závodníkům Šalinění.

Hlavolam tras dopravního systému v okolí Brna zná takřka nazpaměť a startu se už nemůže dočkat. „Dobře to naplánovali, jako vždycky. Jsou tu zajímavé zastávky. Třeba Učiliště – tam jsem dneska byl,“ raduje se Gennert nad papírem.

Odhodláním uspět se ale netají ani pětadvacet dalších účastníků Šalinění, kteří se pomalu rovnají na startovní čáře. „Tři – dva – jedna – teď,“ odpočítá jeden z organizátorů. Závodníci se po hale rozeběhnou, jako když tágo rozstřelí koule na zeleném plátně.

Po těch, kteří před nádražím naskakují do trolejbusů nebo spěchají k tramvajím, nezbude ani pověstná žíznivá čára. Gennertův kamarád Miroslav Hruška je jeden z mála, který nespěchá. „Jsem v klidu. První vlak do České jede až šestnáct nula osm,“ mrkne s úsměvem zkušeného závodníka a loudá se k perónu.

Vlakem pojede i dvojice mladíků v běžeckých úborech. Matěj Klusáček a Ondřej Malý jsou ale rozhodnutí časovou skulinu zužitkovat do poslední vteřiny.

Najít vhodný spoj je stojí chvilku kličkování mezi loužemi a hromádkami rozbředlého sněhu. „Stihneme ale jednu zastávku na Semilasso a pak doběhneme zpátky, “ vysvětluje Klusáček v tramvaji, kam na poslední chvíli naskakují.

Zběsilé manévry se vyplatí. Každou projetou zastávkou si závodník vylepší skóre. „Teď jedeme do Židenic. Jsou tam bonusové zastávky, a to je mrtě bodů,“ stihne ještě s nadějí v hlase poznamenat Klusáček a dvojice, pro kterou je jízda tramvají sport, nadobro mizí v davu cestujících.