VYBERTE SI REGION

Šalinění: Zábava pro nadšence

Brno /REPORTÁŽ, FOTOGALERIE/ - Rychlý úprk městem a udýchaný nástup do tramvaje ještě nemusí znamenat, že člověk spěchá na schůzku, do práce či za jinou povinností. Jsou lidé, kteří berou cestování městskou hromadnou dopravou jako zábavu a ještě se předhání v tom, kdo je v přestupování rychlejší. Blázni? Možná.

18.9.2009 3
SDÍLEJ:

Soutěž v šalinění obnášela projet co nejvíce zastávek.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Rozhodla jsem se vyzkoušet jaké to je a zúčastnila jsem se, jako pozorovatel, brněnského závodu Šalinění, který v pátek pořádalo Sdružení Jaroslava Foglara.

Blížím se k nádraží v Králově poli v Brně, místo startu, a pomalu se rozkoukávám. Ze dveří nádražní budovy vybíhají dva chlapci. „Už se těším na Šalinění. To bude zase sranda,“ říká jeden z nich. No nevím.

Jezdit tři hodiny městskou hromadnou dopravou, snažit se projet, co nejvíc zastávek, co největším počtem linek po celé oblasti Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje? Uvidíme.

Neosobní nádražní hala mě osvěží chladivým vzduchem. V rohu stojí malý stolek a u něj pořadatelé. Kolem postává asi dvacet lidí. Většinou mužského pohlaví. „Budete závodit?,“ ptá se mně asi pětadvacetiletý mladík.

A už držím v ruce mapku integrovaného dopravního systému, asi pěti set stránkový jízdní řád, tabulku na vypisování projetých zastávek a kontrolní útržky. To abych nepodváděla. Při každém nástupu do vozidla si mám lístek označit.

Přijíždí maminka s kočárkem a dvěma dětmi. „Ta asi nebude závodit,“ napadá mě. Spletla jsem se, jak se dozvídám za chvíli. Paní si vytvořila pro sebe a děti vlastní kategorii. Budou jezdit jen nízkopodlažními vozidly.

U nástěnky v protějším rohu je najednou plno. Snad jsem nic nepropásla. Ne, je to v pořádku. Pořadatelé jen konečně vyvěsili seznam bonusových zastávek.

Za jejich projetí se počítá závodníkům dvacet bodů navíc. Našla jsem pár mladých lidí Anetu Hrazdilovou a Richarda Meinera, kteří „šaliní“ už po druhé. Budou mi dělat průvodce.

Úderem třetí hodiny se dav rozprchne, jako když do něj někdo střelí. Ani my jsme neváhali. Moji spolujezdci měli narozdíl ode mně vymyšlený plán. A tak doslova supíme nádražním podchodem na vlak, který odjíždí za dvě minuty.

Ve vlaku se moje dvojice průvodců věnuje s hlavou zabořenou v mapě a časech odjezdů, dalšímu plánování trasy. Jejich taktika má jen jeden opěrný bod. Pokusit se projet všechny bonusové zastávky.

Pro nezasvěceného to zní dobře. Problém je v tom, že jedna ze zastávek je třeba v Ostrovačicích, druhá ve Slatině, třetí v Tuřanech a další jsou rozptýlené po celém městě.

Vysedáme z vlaku dřív, než bylo v plánu a vyrážíme, opět úprkem, chytit autobus, který by nás dovezl na zastávku Uzavřená v Židenicích. Richard Meiner se chytá za hlavu.

Autobus nám ujel a další jede až za několik minut. „Musíme být rychlejší a neztrácet čas,“ motivuje nás Meiner.

Rychlost je důležitá i na další zastávce. Chceme se dostat ke Stránské skále. Doslova letíme, abychom tramvaj ujíždějící v dálce stihli. Meiner přidržuje dveře, řidič tramvaje zvoní a já s jazykem na vestě doslova vpadnu dovnitř.

U Spalovny mi už pomalu docházejí síly. Další běh, tentokrát hustším křovím do kopce někam na silnici, mě unavuje. Dopadnu na sedadlo autobusu, který nás veze do Slatiny a otírám si znaveně čelo.

„Copak?,“ ptá se mě Aneta Hrazdilová. Narozdíl ode mně vypadá svěže a asi se dobře baví. S přítelem opět vymýšlí, kam dál. „Pojedeme na zastávku Růženin dvůr,“ oznamuje mi. Tím moje účast v soutěži končí. Nevím, kde Růženin dvůr je, ale vím, že to vlastně vědět nepotřebuji. Vyrážím raději domů.

A jaké bylo Šalinění? Šalinění je zábava pro nadšence. Jako běžný uživatel městské hromadné dopravy jsem ráda, když se včas dostanu, kam potřebuji, a to mi stačí.

HELENA ČTVRTEČKOVÁ

18.9.2009 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Doprava na Zvonařce zkolabovala. Autobusy se opožďovaly i o hodinu

Brno – I desítky minut v kolonách. S takovým zdržením museli počítat řidiči, kteří ve středu odpoledne projížděli ulicemi Zvonařka a Plotní. Kvůli vážné dopravní nehodě a jejímu následnému vyšetřování doprava v ulicích zkolabovala. Auta, autobusy i tramvaje linky 12 uvízly v kolonách. Situace se zlepšila až před půl sedmou hodinou večer.

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies