„Už se těším, až se dostanu domů odpoledne, a ne v noci,“ říká sčítací komisař Pavel Šik z pošty v brněnské Křídlovické ulici.

Domů chodí i po desáté hodině v noci. Ve středu se vypravil roznášet zbylé formuláře do panelových domů ve Veletržní ulici.

Jeho první zastávkou je zelený panelový dům označený číslem sedm. Má jedenáct pater, takže se nachodí. Problém je v tom, že se nemůže ani dostat dovnitř. „Mám tu malé děti. Neotevřu,“ ozývá se ženský hlas z reproduktoru u zvonku.

Do domu se pošťák dostane až po několika minutách. V bytech ale nikdo není. „Zkusím alespoň sehnat domovníka. Jenže nevím, kdo to je,“ povzdechne si.

Z výtahu zrovna vystupuje starší žena. Domovník Jiří Černý prý bydlí v šestém patře. Spletla se. Na žádných dveřích jmenovka s nápisem Černý není.

Po dalších čtyřiašedesáti schodech má Šik jasno. Černý bydlí v desátém patře. „A co s tím mám dělat? To se budu muset podívat,“ říká Černý vzápětí.

Právě nevědomost lidí komisaře zdržuje. „Lidé často nevědí, jak dotazníky vyplnit. Poradíme jim, ale udělat to za ně nemůžeme,“ popisuje svoji zkušenost na cestě do vestibulu Šik.

Ještě musí vložit do schránek upozornění pro ty, kteří nebyli doma. Jeho další kroky míří na poštu. Tam nabere nové formuláře a pokračuje dál.