„Přijela jsem do Brna za dcerou. Bydlí tady první rok, tak jsme si řekli, že to na náměstí půjdeme oslavit. Ale raději hned po půlnoci půjdu pryč, protože mám strach, aby se nám tady nic nestalo,“ bála se Zdena Suchá z Mnichovic u Prahy. Původně sem chtěla vzít i vnoučata, ale nakonec byla ráda, že je doma pohlídal její přítel Ivan.

To, co se dělo kolem, připomínalo spíš demonstraci nebo řádění horkokrevných fotbalových fanoušků. Vzduchem létaly lahve s petardami, některé vybuchly už nad zemí. Občas někdo vběhl doprostřed náměstí a odpálil krabici s pyrotechnikou. „Maminko, tak〜hle to vypadá ve válce?“ děsila se pětiletá Martina a držela se matky za kabelku. „Pojď už pryč, já se bojím,“ žadonila dívka. A nebyla sama.

Báli se i někteří cizinci, kteří do Brna přijeli buď poprvé, nebo podobnou explozi pyrotechniky a řádění doposud nezažili. „O vašem národě jsme se ve škole učili něco jiného. Jaké máte hudební skladatele a umíte zpívat. Proč tedy nikdo nezpívá? I tak se přece můžete radovat z příštího roku,“ divila se Italka Raffaela Agneliová.

Jedním z mála, kdo si nenechal vzít dobrou náladu, byl brněnský komik Vodník. Objímal se s kdekým a přidával blahopřání. „Dnes se mi alespoň nikdo neposmívá nebo na mě nevolá policii. Chci se jen bavit a rozdávat dobro,“ hlaholil muž ve vodnickém přestrojení. V masce ale nebyl na Svoboďáku sám. K vidění byl kuchař, Skotové v typických sukních i další klauni.

Se skupinou svých přátel sem přišel i bývalý student vysoké školy Vít Odehnal. Chtěl se jen pobavit a zavzpomínat. „Možná by nezaškodilo, kdyby město mělo novoroční oslavy trochu v režii. Vládne tady hrozný chaos. Každopádně jsem moc rád, že jsem se sem dostal a mohl si trochu připomenout studentské roky. Nezdržím se ale dlouho. Ráno odjíždíme s přáteli lyžovat do Alp. Taky jsem si všiml, že je tady hodně Asiatů,“ rozloučil se muž.

Na náměstí Svobody se chystala také šestnáctiletá Lucie Buckerová z Nového Lískovce. Cestu za oslavami jí ale překazil soused v domě, který na ni namířil petardu a poranil jí levou ruku.

Včera už šla na chirurgickou ambulanci v Dětské nemocnici. „Nechápu, proč to udělal. Zřejmě úmyslně. Dal dělovou pumu do trubky a odpálil ji směrem na mě. Od mé ruky se rána odrazila směrem na mého přítele Marka. Má na žebrech pořádnou modřinu,“ zpovídala se Lucie.

Reportér brněnského Deníku Rovnost se brodil mezi střepy, papíry, lahvemi a prázdnými petardami. Odkudsi z postranních ulic doléhal křik, možná i nešťastný.

Mnozí Brňané oslavovali na náměstí dál, jiní šli už raději spát. Většina z nich se ale další den ráno probouzela s pocitem, že nechce konec příštího roku na hlavním brněnském náměstí prožít v takovém chaosu, jaký zde byl předevčírem.