Zápolení v oceli oděných hrdinů zajímá stovky lidí. Další stovky si už od rána užívají oslav v Nedvědici a okolních vesnicích. „Jsem z Kuřimi a doteď jsem tu nikdy nebyl. Moc se mi tady líbí. Přijeli jsme s rodinou parním vlakem, který byl skvělý, ale bylo v něm trochu moc lidí. Jsem zvědavý hlavně na kapelu Harlej," říká Jaroslav Veselý, který v nedvědickém areálu u rybníka čeká na vystoupení oblíbené skupiny.

Gotická dominanta okolního kraje mezitím láká stále víc návštěvníků. Většina z nich stoupá k hradu pěšky lesní cestou. Na nádvoří se potom poutníci občerstvují pivem a medovinou. Stánky jim kromě jídla a pití nabízí i řezbářské výrobky, keramiku, přívěšky nebo dřevěné meče a sekery, kterými je po krátkém naléhání na rodiče vyzbrojená většina dětí. „Snažím se prohlédnout si všechno a vybrat si nějaký suvenýr. Ale musím to stihnout než začne turnaj," vysvětluje Michal Mlynář, který je zaujatý výrobky téměř na každém stánku.

Kolem kolbiště se mezitím seskupuje stále více lidí. Jezdecké klání už brzy začne a všichni chtějí mít ten nejlepší výhled. Diváky zatím baví fakír, který předvádí bosou chůzi po skleněných střepech. Nejvíce ohlasu a smíchu vzbuzuje, když si na ně zády lehne a připravená dívka mu stoupá na břicho. Stíhá se jí totiž pohotově podívat pod sukni.

Zatímco na Pernštejně lidé poslouchají gotické melodie, na slavnosti v blízkém Doubravníku mezitím začíná místním hrát legendární folková skupina Nezmaři. Pivo stejně jako v Nedvědici a na hradě teče proudem a lidé se výborně baví. „Užíváme si tu krásné sobotní poledne s Nezmary. Děti jsou v Nedvědici, protože tam je to rockovější. My tady vydržíme určitě nejméně do osmi," plánuje Hana Navrátilová, která akci v Doubravníku pomáhala organizovat.

Fakír na nádvoří hradu mezitím s blížící se druhou hodinou odpoledne plive poslední zbytky ohně a za potlesku diváků uvolňuje místo na kolbišti heroldovi, který přichází představit rytíře a pernštejnského pána Viléma, který pro své poddané celý turnaj zorganizoval. Na kolbiště postupně přijíždí tři ocelí vyzbrojení rytíři, kteří se mají utkat o měšec zlata. Ten, který sedí na hnědákovi s žlutočernou čabrakou se chlubí jménem Jan z Lomnice a dobírá si pernštejnského pána. „Zženštěl. Jen sedí a kouká, jindy by jezdil. Teď má peníze a tak už se s námi nebije," provokuje.

Vilém z Pernštejna si to nenechává líbit a se slovy, že ještě nepatří do starého železa si odchází pro svého koně a zbroj. O pár chvil později už čtyři rytíři zápolí v řadě disciplín. Po lovu vycpaného kance, dostávají koně čas na odpočinek a kolbištěm zní třískání oceli o ocel při boji rytířských panošů. „Uřízni mu hlavu," opakovaně povzbuzuje Jan z Lomnice svého panoše, aby se o několik okamžiku později díval na to, jak jeho pomocník znovu prohrává.

Vzápětí přichází vyvrcholení celého turnaje. Jezdecké klání s dřevci, ve kterém nakonec suverénně vítězí Vilém. „Pernštejn!" zuřivě řve a objíždí kolbiště. Nadšeným divákům potom rozhazuje zlaté mince, které při klání vyhrál.

Diváci se poté pomalu rozchází a míří k dalším představením a atrakcím. Slavnosti totiž na hradě i v okolí pokračují do nedělního podvečera a na lidi čekají ještě žongléři, flašinetáři, kejklíři a mnoho výstav.