Za svůj přínos městu v úterý převzal Cenu města Brna. „Bylo to příjemné," komentuje skromně ocenění.

Sám se sportům věnuje již od mládí. Nejraději má basketbal. „Hrál jsem ho za Zbrojovku v době, kdy bylo Brno středoevropskou špičkou," vzpomíná.

Ani později svůj sport neopustil. „Hrával jsem, ještě když jsem učil na základní a střední škole na začátku kariéry," vzpomíná.

Na začátku sedmdesátých let pak přišel na pedagogickou fakultu. Z ústavu, který tam od devadesátých let vedl, pak vznikla Fakulta sportovních studií.

Ačkoliv košíkovou kvůli zdraví už nehraje, pravidelně chodí jednasedmdesátiletý muž brněnským celkům fandit. Především ženskému basketbalu.

Rád vzpomíná i na reprezentantky Evu Vítečkovou a Hanu Horákovou, které hrály za mistrovské Žabovřesky na brněnské Rosničce. „Samozřejmě občas chyběly na výuce, ale nikdy nepožadovaly žádné výjimky," tvrdí. Dodává, že jej těší i současné úspěchy biatlonistů.

Nástupce si snaží vychovat ze svého desetiletého vnuka. „U domu jsem vybudoval i malé hřiště, kde s ním občas hraji," popisuje Charvát.

Pyšný je také na další dvě vnoučata. „Nejstarší studuje management u nás na fakultě. Zároveň se věnuje vrcholově tenisu," říká Charvát. Patnáctiletá vnučka je přebornice v kung-fu.

Sport mají jeho vnoučata v genech. „I moje žena je tělocvikářka. Poznal jsem se s ní během studia," směje se.

ALŽBĚTA NEČASOVÁ