Ani dvě mrtvé dívky na křižovatce brněnských ulic Žebětínská a Stará dálnice neodradily řidiče od hazardu. Redakce brněnského Deníku Rovnost se pomocí radaru přesvědčila, že i když od tragické nehody na kritickém místě uplynulo jen šest týdnů, řidiči zde dál jezdí hodně rychle.

Diskuzi o zrádnosti křižovatky a bezohledných řidičích před měsícem rozpoutala tragická dopravní nehoda dvou aut. „Zemřely při ní dvě dívky, které jely jako spolujezdkyně v osobním autě Škoda Octavia. Čtyřiadvacetiletý řidič, který nedal přednost v jízdě, se těžce zranil,“ uvedla už dříve brněnská policejní mluvčí Andrea Procházková. Řidička druhého auta i její čtrnáctiletá dcera byly zraněny lehce.

Lidem však jakoby opět otrnulo. A křižovatkou projíždějí, aniž by sundali nohu z plynu. Jen za dvacet minut slabého čtvrtečního provozu naměřil redaktor dvanáct velmi rychle jedoucích řidičů. Zhruba každý čtvrtý na tomto místě překročil povolenou rychlost.

Oslovení řidiči tuhle skutečnost potvrzují. „Jezdím tam velmi často a přestože je tam sedmdesátka, tak mě auta kolikrát předjíždějí mnohem rychleji. Je to sice rovný a přehledný úsek, ale vede přes něj křižovatka. Omezení rychlosti tam určitě není zbytečně,“ myslí si řidič z povolání Tomáš Knoflíček.

Dopravního psychologa Jana Wienbergera z Centra dopravního výzkumu počet rychle jedoucích řidičů nepřekvapuje. „Riziko si totiž nepřipouští. Podle nich se sice nehody stávají, ale jim určitě ne. Jsou přece dobří řidiči. To se ale často nevyplácí. Bohužel dokud se takovému člověku něco nestane, tak tento přístup nezmění,“ řekl Wienberger.

Podle něj riskují hlavně mladí muži. „Nemají moc zkušeností a navíc jezdí hodně na hraně. Nepředvídají a vůbec nemyslí dopředu. Navíc se často nevěnují dostatečně řízení,“ dodal Wienberger.

Policisté ale kritické místo mezi Kohoutovicemi a Žebětínem k těm nebezpečným neřadí. „Je to standardní křižovatka mimo obec, na které jezdí řidiči rychle. Že by to byl vyloženě nebezpečný úsek, se říct nedá. Přesto tam ale dodržování povolené rychlosti jezdíme namátkově měřit,“ uvedl šéf brněnské dopravní policie Štěpán Zachara.

Řidiči prý nejčastěji bourají na dálnici D1 a v brněnské Bauerově ulici u křižovatky Hlinky. „Je tam hustý provoz. Žádné zvlášť nebezpečné místo neevidujeme,“ prohlásil Zachara.

Řidiči ignorují sedmdesátku i radar!

Každé čtvrté auto projede křižovatkou mezi Kohoutovicemi a Žebětínem rychleji, než smí. Často překročí i stokilometrovou rychlost.

Modrá deka a na ní čerstvá rudá růže, plyšová hračka a baseballový míček se srdíčkem. A spousta umělohmotných kalíšků od dohořelých svíček. Místo vážné dopravní nehody u křižovatky ulic Stará dálnice a Žebětínská, při níž vyhasly dva mladé životy, vypadá, jako by ho stále někdo navštěvoval. Kolemjedoucí řidiči ale o místě asi nic netuší. Je schované za opravenými svodidly, na nichž čerstvý beton ještě nestačil pořádně zaschnout.

Radar nevystraší

Je krásné slunečné odpoledne a řidiče jako by teplé paprsky slunce motivovaly přitlačit na plynový pedál. Značky tu omezují rychlost z devadesáti na sedmdesát kilometrů v hodině, auta však jezdí už od pohledu rychleji. Žádný řidič ani trochu na hlavní ulici Stará dálnice nezpomalí. Společně s fotografem se proto rozhodujeme, že radar pro měření umístíme právě tady. Přímo před značku, před níž by měla auta brzdit na sedmdesátikilometrovou rychlost.

Stoupáme si bokem pár metrů před značku a v reflexních vestách se nesnažíme schovávat. První auto na sebe nenechává dlouho čekat. Radar ukazuje pětaosmdesát kilometrů v hodině. Sice by to už mělo být vzhledem k příkazové značce méně, ale žádná závratná rychlost to není.

Na první nepovolenou rychlost nečekáme dlouho. Modrá octavia se kolem nás prořítí a radar ukáže číslo sto tři. Nad stokilometrovou hranici se dostává hned vzápětí další rychlík, tentokrát je rychlost ještě o kilometr vyšší.

Rekord: 133 km/h

Přestože se pohybujeme v reflexních vestách s kamerou a foťákem a radar dál nijak neskrýváme, řidiči většinou ani nepřibrzdí. Jako by měli nohu k pedálu plynu přirostlou. Čas utíká a čárek na papíře značících počet řidičů jedoucích rychle přibývá. „Největší úlovek“ se ale teprve blíží. Už z dálky tušíme, že řidič tmavého opelu předepsanou rychlost překračuje dost výrazně. Radar nás však překvapuje: sto třiatřicet kilometrů v hodině. Auto před sedmdesátikilometrovým omezením ani nezpomalí a stejnou rychlostí mizí v dáli.

Stojíme na místě necelých dvacet minut a už máme dvanáct hříšníků. Každých sto vteřin někdo jede rychleji, než má. Zhruba každý čtvrtý řidič porušuje zákon a nevadí mu při tom ani dva muži v reflexních vestách. Ani rychlostní radar.

Pomalu se balíme a opouštíme své dočasné stanoviště. Cestou kolem místa lednové nehody koukáme na teprve nedávno opravená svodidla. Jak dlouho ještě vydrží, než je prorazí někdo jiný?