Roky sporů o dostavbu brněnských tunelů Dobrovského minulý měsíc skončily. Občanské sdružení Velký městský okruh Brno se totiž konečně dohodlo s investorským Ředitelstvím silnic a dálnic. Podle předsedy sdružení Karla Štěpaníka sehrála velkou roli výměna ve vedení státní firmy. „Žaloba proti stavebnímu povolení pro tunely je stažená. Už jsem dostal i usnesení soudu, že je řízení zastavené,“ říká Štěpaník.

Lze podle vás říct, že dostavbě tunelů nic nebrání?
Dá se říct, že z naší strany nic nehrozí.

Na jaře jste přitom podávali novou žalobu, co se nakonec tak rychle změnilo? Minulý soud se přece táhl tři roky.
Soud především nevyhověl našemu návrhu, aby nové žalobě přiznal odkladný účinek. To bylo dost podstatné. Zvážili jsme, že i když bude rozhodovat rychleji než předtím, bude to tak rok. A v té době už bude žaloba bezpředmětná, protože tunely budou dostavěné podle původního návrhu a my ničeho nedosáhneme. Také hrozilo, že pokud budeme pokračovat ve sporu, nemusí stavba dostat peníze na dokončení. A do té míry jsme spor nechtěli vyhrocovat. Nikdy jsme nebyli proti tunelům jako takovým, vadilo nám technické řešení křižovatek v žabovřeském sídlišti.

Sehrálo roli také to, že Ředitelství silnic a dálnic vyměnilo ředitele brněnského závodu?
Ano. Vyměnilo se i pražské vedení. Názor ředitelství na spolupráci se díky tomu výrazně změnil. Partneři najednou dali zřetelně najevo, že se nechtějí vázat na to, co dělalo předchozí vedení, a že dohoda pro ně má význam. O kontakt jsme se přitom pokoušeli od roku 2000. Vždy to skončilo trapným výsledkem. Řekli, že my neurčujeme, co oni budou dělat.

Bylo poznat, že nový brněnský ředitel Zdeněk Pánek je bývalý politik a má víc zkušeností z jednání s lidmi?
Řekl bych, že ano. On přijímá, že s lidmi je dobré jednat. Ostatní měli vždy pocit, že s kverulanty nemá smysl se příliš zdržovat. Bylo to tak trochu jako před dvaceti lety. Do ráje vás zaženeme ať chcete, nebo ne. My jsme odborníci, my víme co je pro vás nejlepší. Bohužel i když to u ředitelství pominulo, u projektanta tento postoj dosud přetrvává. Ve smlouvě, kterou jsme se silničáři uzavřeli, jsou i nějaké drobné změny v dokumentaci. Ale projektanti se dost nesmyslně brání. Věřím ale, že i tady se hrany časem obrousí.

Při jednání o tunelech údajně sehrál roli i jakýsi prostředník, je to tak?
Spolupracovali jsme s Národní hlukovou observatoří. To je také občanské sdružení. Ale zachovávají si nestrannost. Nechodí do takových sporu jako ostatní občanská sdružení, ale striktně se drží odborné stránky věci.

Co byla konkrétně jejich úloha?
Komunikovat. Já jsem přednesl návrh, oni to šli na ŘSD říct. Tam jim odpověděli a oni to pak řekli nám. Tak to bývá, když spolu lidé nemluví. Zvláště ve sporu ,v němž každý používá rétoriku, která druhého zraňuje.

Připadáte si jako vítěz?
Tady nelze hovořit o vítězství. To co jsme udělali, je takové manželství z rozumu. Jásat rozhodně nemůžeme. Víc by se nám líbilo, kdyby protistrana respektovala loňský výrok soudu při zrušení stavebního povolení. To ale nebyli silničáři schopní akceptovat. Spokojili jsme se proto s ujištěním, že protihluková opatření budou, pokud se jejich potřebnost potvrdí měřením. To je naplánované na květen v Hradecké a na září ve Voroněžské ulici.

Co konkrétně jste si vymohli?
Jsou tam tři nebo čtyři okruhy. První, že se dodrží schválený harmonogram s pevnými termíny úplného dokončení prací. Aby lidé nežili v hluku, prachu a blátě déle, než je nezbytně nutné. Druhý, že jakmile bude v Hradecké a v tunelu zahájený provoz, bude hned následovat hlukové měření. Metodika měření a způsob vyhodnocování jsou určené smlouvou, my se můžeme vyhodnocování účastnit. Součástí bude nejen měření hluku, ale také intenzity dopravy. A nejpozději do konce roku bude vyhodnocení s návrhem opatření proti hluku. Těmi mohou být nejen vyšší či delší obvodové protihlukové stěny, ale také další opatření jako třeba vnitřní protihlukové stěny či obklady stěn nebo tišší asfalt. Je tam i pevný termín, kdy budou dodatečná opatření dokončená. Vše se vyřeší ještě před kolaudací, takže opatření pokryje rozpočet stavby. Poslední je odklonění dopravy z Hradecké a její přesunutí do tunelu. Ten má dvojnásobnou kapacitu, než bylo původně plánované, takže je třeba ji využít, zejména pro kamiony. Návrh odpovídajícího dopravního značení zpracovalo ředitelství už před podpisem smlouvy a v současné době se schvaluje.

A co jste nabídli vy?
Zavázali jsme se, že stáhneme žalobu a nebudeme bránit otevření tunelů.

Nemáte obavu, že i pokud měření dopadnou špatně, nebudou se protihluková opatření stavět třeba s odvoláním na nedostatek peněz?
Důvěřuji závazku investora, že pokud se prokáže, že jsou opatření potřeba, dodělá je za všech okolností. Realisté samozřejmě vědí, že nemáme velkou možnost se o splnění smlouvy znovu soudit. Ale jednání mne přesvědčila, že ředitelství má zájem spor řešit. Navíc dodržení smlouvy, i když jen ústně, garantovalo i ministerstvo dopravy.

Pochopil jsem správně, že si už nejste tolik jistí, že budou protihluková opatření skutečně potřeba?
Naši jistotu odborný garant trochu nahlodal.Situace je složitá. Výpočty nemusí být úplně přesné. Nevíme například, jak se nově dohodnuté dopravní značení projeví na počtech aut na jednotlivých větvích komunikací. Také předpokládaná R43 v té době nebude ještě v provozu, což zase dopravní zátěž proti projektu nepochybně zvýší.

Které oblasti jsou podle vás hlukem nejohroženější?
Hlavně domy v Záhřebské. Pak asi dvacítka domů podél Žabovřeské. Výpočty prokázaly, že v horních dvou patrech budou hlukové normy překračované ve dne i v noci. Ne tedy sem tam a občas, ale stále a všude nad hygienický limit. Druhá oblast jsou dva výškové domy ve Voroněžské. Tam je to špatné od šestého patra, takže v podstatě od poloviny domu.

Jak dlouho vlastně za protihluková opatření v tunelech bojujete?
Začali jsme v roce 2000, kdy jsme se dozvěděli o záměru postavit tunely v podobě, v jaké se teď dokončují. Tehdy nám poprvé projektanti v kulturním domě Rubín předvedli, jak má stavba vypadat. Vyvolalo to bouři odporu. Sepsali jsme petici, kde jsme žádali lepší protihluková opatření. Požadovali jsme, aby přes zářez silnice mezi Záhřebskou a Voroněžskou byl zřízený krátký most, osázený zelení, tak jak to předpokládal regulační plán Žabovřesek. Najednou se o tom ale nic neříkalo. Pak se nám při posuzování vlivů na životní prostředí podařilo ovlivnit hodně podmínek. Kdyby je dodrželi, další spory by určitě nebyly. Bohužel je projektant svým způsobem obcházel. Velké zklamání bylo, že v Královopolské, kde bude mimoúrovňové křížení, je jen malé zahloubení a nový most v Hradecké trčí nad okolní terén. Přestože k většímu zahloubení terén přímo vybízí.

Kolik jste nakonec získal na svoji stranu příznivců? Kolik má vaše sdružení členů?
Těch, co jsou ochotní vyjednávat, je málo. Petice, kterou jsme sepsali, měla necelé dva tisíce podpisů. Předpokládáme, že tolik lidí tenkrát s námi sympatizovalo. Časem se počet zmenšil. Hodně aktivních lidí se třeba odstěhovalo. Takže dnes máme asi stovku sympatizantů. Řada lidí mne podporuje, ale nechce, aby se o nich mluvilo. A já to respektuji.

V roce 2007 jste se obrátili na soud. Byla to opravdu poslední možnost?
Ano. Úřední jednání má svůj řád. Územní a stavební řízení, když úřad nevyhoví připomínkám, tak odvolání. A pak soud. Pokud nedáte žalobu v termínu, tato možnost zanikne a ničeho už nedosáhnete.

Co pro vás znamenalo, když vám dal soud po třech letech za pravdu a stavbu zastavil?
Za prvé překvapení. Za druhé pocit jakéhosi zadostiučinění. A hlavně naději, že se to spraví.

Nepřipadá vám nefér, že kvůli zájmu vašeho sdružení tisíce lidí v Žabovřeskách musí o rok déle snášet přetíženou dopravu?
Samozřejmě se člověk musí vyrovnávat s dilematem, jestli po spoluobčanech může o rok delší zhoršenou situaci požadovat. Na druhé straně lidé, kteří v okolí stavby bydlí, trpí ve prospěch zbytku Brna. A nikdo necítí jakoukoliv odpovědnost, jen nám nadávají. Tady se klade na jednu úroveň to, že lidé u okruhu budou dvacet třicet let žít v prašné a hlučné oblasti jenom proto, aby lidé poměrně daleko neměli dopravní zácpu o půl roku déle. A navíc lidem v Žabovřeskách nikdo nevysvětlil, že i toto je pochybení příslušného úřadu. Dopravní zákon totiž říká, že silnici je možné uzavřít jen pokud je možné navrhnout odpovídající objížďku. To sice projektant udělal, ale pak se situace změnila. A úřad objížďku bohužel nedořešil a nechal na řidičích, aby si nějak poradili sami.

Podle vyjádření v internetových diskuzích jste jeden z nejnenáviděnějších lidí v Brně. Čtete si podobné diskuze?
Zřídka. Je zajímavé, že se tam objevuje nejen adresa, ale i telefon či poznávací značka auta a informace o mých majetkových poměrech, tedy ryze osobní informace. A samozřejmě výzvy k násilí. Myslím si, že je to tím, že jsme se nechtěně dostali do politiky. A lidé dnes potřebují nějaký hromosvod. Nadávky ale nejsou argument, není správné jim ustupovat.

Sepisujete žaloby, necháváte si zpracovávat studie. To musí stát dost peněz. Vše platíte sám?
Ano. Pokud jde o soudy, není to velký náklad, jen stovky a stovky hodin práce. Musíte zaplatit dva tisíce korun soudní poplatek. A když uspějete, tak se vám vrátí. Je to prakticky půjčka. Nemáme na advokáty a pracujeme na dobrovolné bázi. Případně ve spolupráci s ostatními občanskými sdruženími, zejména Ekologickým právním servisem. Tam nám opravdu vyšli vstříc.

Jakmile se tunely dostaví a otevřou, hodláte úplně zmizet z veřejného života? Nebo se budete angažovat jinde?
Ne. Svůj díl jsem si odpracoval. Věnoval jsem tomu de facto dvacet let života. Do roku 1994 jsem byl v žabovřeském zastupitelstvu, kde jsme přemýšleli o překrytí výjezdu z tunelů. Pak jsem od roku 2000 pracoval ve sdružení. Nechci utéct od rozdělané práce, vytrvám do kolaudace. Pak se budu věnovat jen vnoučatům a svým koníčkům. Ostatní problémy už nechám řešit mladším, je to jejich svět.