Děti si chodí svačinu do jídelny sníst o velké přestávce. Dvanáctiletý David Helešic je u výdejního okna jako jeden z prvních, hned po zvonění. „Předtím jsem si svačiny kupoval v bufetu. Ty od našich paní kuchařek mi ale chutnají víc. Jen občas se stane, že mi jídlo nechutná," je spokojený hoch a už spěchá ke stolu, aby si ve společnosti spolužáků svačinu snědl.

Dětem se také líbí, že mohou svačit v jídelně. „Je tady větší zábava než ve třídě," usmívá se osmiletá Nela Brechtová.

Složení jídla vymýšlí vedoucí školní jídelny Šárka Fiedlerová. „Spolu s obědy plánuji svačiny s týdenním předstihem a ve spolupráci s kuchařkami. Já totiž jídla vymýšlím od stolu, ale ony je musí připravit. Vymýšlet kromě obědů také svačiny dá víc práce. Když ale vidím, jak dětem chutná, člověka to baví," poznamenává Fiedlerová.

Při svačině se prochází mezi dětmi a vyptává se jich na názor na jídlo. „Svačiny připravujeme pro ně, proto se jich vždy ptám. Snažím se pak co nejvíc přizpůsobit jejich požadavkům a zároveň chystat zdravá jídla," podotýká Fiedlerová. Děti zná podle jmen, a ony jí vesele odpovídají.

Fiedlerová komunikuje také s rodiči. „Někdy mi píší tipy a náměty, anebo svačiny chválí," říká vedoucí jídelny.

Na svačiny se rodiče vyptávají i svých dětí. „Někdy mi pak máma připraví podobnou, jakou jsem měl ve škole. Předtím mi dělala svačiny do školy ona. Teď chodím na jídlo rád do jídelny, a i když mi tu chutná, svačiny od mámy jsou nejlepší," konstatuje dvanáctiletý Jan Komínek.

Jídelna se pomalu vyprazdňuje. Téměř všechny děti svačinu snědly. „Nenechávají na talíři ani ovoce a zeleninu, a z toho mám velkou radost," usmívá se vedoucí jídelny.

Většina dětí přijde na svačinu i další den. V jídelním lístku je napsané, že se bude podávat žitný chléb s cizrnovou pomazánkou a okurek.

ELIŠKA GÁFRIKOVÁ