Martin se svou družinou přichází až k oltáři. „Přicházím od moravských vinařů a přináším do Brna mladé víno," deklamuje rytíř. Vítá ho kanovník Petr Šikula. „Měl jsi bohatý život. Začínal jsi jako voják a velitel. Později ses stal knězem a biskupem," říká kněz. Ptá se Martina, proč bývá zobrazován s husami. „Nechtěl jsem se stát biskupem, a proto jsem se schoval mezi husy. Ty mě asi svým kejháním prozradily," odpovídá Havelka.

Po požehnání vína, vychází před kostel. Tam už lidé čekají na průvod. Svědomitě se na něj připravil třináctiletý Radek Peloušek. Spolu s dědou si vyrobil svatomartinský kostým. „Brnění je z lepenky, kterou jsem oblepil stříbrnou páskou," vysvětluje. Má i červený plášť, meč a beranici. „Nemusíš ho roztrhnout," upozorňuje dědu, který mu do brnění pomáhá. Chlapec je rád, že ho nemá železné. „To by vážilo alespoň čtyřicet kilo," myslí si Peloušek.

Mezitím Martin čeká až mu přivedou koně. Je to bělouš s plavou hřívou. Muž dá nohu do třmenů, ale napoprvé se mu do sedla vyšvihnout nepodaří. Na podruhé se už nahoru dostává. Lidé spontánně začnou tleskat, ale bělouše to spíš poplaší. „Budu se držet poblíž," říká Havelkovi ošetřovatel koně. Herec se v sedle příliš jistě netváří.

Za zvuků bubnů se vydává na Zelný trh. Za koněm jde muž, který táhne káru ozdobenou umělými barevnými listy. V něm jsou vinné soudky a posvěcená láhev Svatomartinského. „Myslela jsem, že vozík potáhne sám Martin," je trochu zklamaná přihlížející žena. Na závěr průvodu jdou muži a ženy v lidových krojích.

Procesí se zastavuje u kašny Parnas na Zelném trhu a pak na Masarykově ulici. Chasa zpívá a tančí. „Jsem tady poprvé a moc se mi to líbí. Je dobře, že se tradice dodržují," říká lékárnice Julie Hofirková z Brna.

Havelka mezitím popojíždí na koni a opakuje si z papíru scénář. „Nevím, jestli s průvodem půjdu až na náměstí Svobody. Původně jsem chtěl koupit láhev vína. Loni bylo ale problém se přes davy lidí se skleničkami vůbec ke stánkům dostat," vzpomíná šestapadesátiletý Brňan Bohuslav Dokoupil. Upozorňuje, že před pěti lety na svátek svatého Martina sněžilo. „Mohla by už být větší zima, takové teplé počasí není pro začátek listopadu typické," nelíbí se mu. Naopak slunce vyhovuje přihlížející důchodkyni. „Sníh sice chybí, ale je to lepší než se tady klouzat," komentuje žena počasí.

Průvod přijíždí na zcela zaplněné náměstí Svobody. Havelka na pódiu předvádí známou scénu, ve které svatý Martin daruje žebrákovi svůj plášť. Když začnou zvony odbíjet jedenáctou, otevírá láhev mladého vína.

Lidé se už hrnou ke třem pokladnám. Už každé z nich je dlouhá fronta. Jaroslava Lebedu, který stojí na konci čtyřicetimetrové fronty nápor netrápí. „Počítal jsem s tím," říká. Za stopadesát korun lidé dostanou degustační skleničku, katalog vinařů a osm vzorků vína. „To je málo, určitě si přikoupím i další ochutnávky," těší se Lebeda.

Víno lidem chutná. „Už jsem ho vypil tři skleničky, je moc dobré. Dám si ještě další," směje se sedmašedesátiletý muž, který má plnou hrst degustačních mincí.

Na brněnském Svatomartinském koštu lidé ochutnávali rovnou stovku vzorků.