Monumentálním domem se do začátku protektorátu rozléhaly tóny z děl německých skladatelů a hlasy příslušníků německé menšiny. Jedním z inicátorů jeho stavby byl i zakladatel Vaňkovky Friedrich Wanieck, který usiloval o to představit německou kulturu veřejnosti. „Hrálo se tu divadlo i vzácné hudební kusy. Byla tu i vzácná knihovna“, přibližuje význam domu brněnská historička Milena Flodrová.

Pověst nacistického hnízda dům získal v období, kdy se v něm namísto umělců začali scházet představitelé nacistické strany. „Chodili jsme kolem něj po špičkách. Žádný Čech kromě kolaborantů do domu za okupace nevešel,“ přibližuje situaci za protektorátu Flodrová.

Z domu vycházela do ulic třeba německá mládež Hitelrjugend nebo se v něm konala slavnostní setkání představitelů NSDAP či důstojníků Wehrmachtu. „Gestapo sídlilo v dnešní Právnické fakultě. V Německém domě žádné represivní složky nebyly. Šlo spíš o spolkový a společenský dům,“ vysvětluje historik a odborník na nacistickou okupaci František Vašek.

Přesto se Německý dům stal v očích lidí Brňanů symbolem nacismu a předmětem nenávisti. Až do dubna roku 1945 však Německý dům nestihla žádná větší újma. Válečné zásoby, uchovávané v jeho sklepích, se staly kořistí mnoha vyhladovělých obyvatel Brna.

Když jej při osvobozování Brna sovětskou armádou zasáhla puma, nechali jej obyvatelé města hořet celých čtrnáct dní. „Jen se dávalo pozor, aby se oheň nerozšířil i dál,“dodává Flodrová.

Devatenáctého srpna se mu pak dostalo pouze rány z milosti. Na místě dřívější monumentální stavby germánského stylu stály jen prohořelé čtyři zdi. Ty padly právě při srpnové demolici. Z jeho trosek exkumovali Brňané ještě v lednu několik desítek padlých Rudoarmějců.