Toto pondělí začíná neobvykle, většinou už v Bučovicích čekám na křižovatce se silnicí I/50 několik minut, tentokrát je krátce po půl osmé cesta volná. „Snad jsem chytil nějakou zázračnou bublinu," opájím se nadějemi.

Už na začátku slavkovského obchvatu mě realita z mého snu vyléčí. Auta tam úplně zastavují. Courání na jedničku začíná ani ne deset kilometrů od domova. Až po příjezdu ke křižovatce se Špitálskou ulicí pochopím, kde je problém. Silničářům se asi zdálo překážek na cestě do Brna málo, a tak rozkopali ještě pruh podél protihlukové stěny nedaleko slavkovské zámecké zdi.

Spousta řidičů už ví, co je čeká za martyrium na staveništi budoucího kruhového objezdu v Bedřichovicích, a tak volí delší, ale nervy méně drásající cestu na Tuřany. Odbočují proto na Křenovice. Kopec na Holubice se tak uvolní, ale velké naděje si už nedělám. Než dorazím po silnici 430 k motorestu Rohlenka, jsem na cestě bez pěti minut hodinu. Dochází mi, že na kole bych byl rychlejší. Pro zvětšení klikněte.

Před bedřichovickým staveništěm do přehrávače dávám už druhé CD, začínám být otupělý. „Blbec!" vytrhne mě z letargie řidič mercedesu s polskou poznávací značkou. Bezohledně předjíždí z kopce přes plnou čáru v protisměru, a když se málem srazí s protijedoucím autem, nacpe se přede mě tak, že mi málem odře celý bok. Prudce brzdím. Tento kousek se mercedes za troubení pokouší ještě několikrát zopakovat, ale už nemá šanci. Kolona je moc hustá.

Ačkoli staveništěm na bedřichovické křižovatce tentokrát mohou auta projíždět oběma směry, doprava se nehýbe. V protisměru jeden řidič zastavuje a prohlíží podvozek. Asi ho poškodil kámen, na cestě se totiž kvůli stavebním pracím různě povalují. „Jeden šutr tam má aspoň půl metráku, v autobuse ho vždycky opatrně míjíme," vybavují se mi zážitky kolegyně Hany Florianové. Raději zpozorním, ať nemusím do servisu se zničenou poloosou.

Kolona pokračuje až ke slatinskému kruhovému objezdu. Moje tělo začíná pociťovat účinky ranního čaje, na zastávku ale není ani pomyšlení. V devět hodin sedm minut konečně míjím ceduli s nápisem Brno.

Vše zlé je k něčemu dobré, brněnská špička už odezněla. „Jenže už sedm minut jsem měl sedět na poradě," připomínám si.

Pět minut před půl desátou míjím redakci v ulici Milady Horákové. Ještě tak dvacetiminutovku na parkování a konečně se zapojím do pracovního procesu. Jak to onehdy říkal ten odborník v rádiu? „Lidé v České republice bohužel nejsou ochotní cestovat za prací."

A kdo se jim diví?

Dálnici otevřou o 2 dny dřív

Brno – Velké opravy dálnice D1 mezi Brnem a Vyškovem finišují. Rekonstrukce komplikovala dopravu lidem v několika fázích od dubna nepřetržitě po celý rok. Uzavírka mezi kilometry 199 a 204 ve směru na Prahu, která je poslední letošní velkou akcí, skončí o dva dny dřív oproti předpokladům, a to ve čtvrtek po šesté hodině večer. „Se zhotovitelem jsme dojednali zkrácení," uvedl generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic Jan Kroupa.

Nájezd uzavřeli kvůli pokládání asfaltu v celé šířce vozovky mezi kilometry 199 a 204. „Asfaltový povrch vydrží až dvacet let. Ale jen pokud se pokládá v celém kuse a nejen v jednotlivých pruzích. Pak se mezi nimi tvoří spáry a silnice se drolí," doplnil mluvčí vysvětlil mluvčí ředitelství Jan Hoření důvod uzavření exitu.

V minulém týdnu se čekání v koloně protáhlo i na hodinu. Fronty navíc prodlužovala i oprava na souběžné krajské silnici u Podolí na Brněnsku, kde dělníci staví kruhový objezd. „Opravy skončí na začátku prosince," slíbil krajský radní pro dopravu Zdeněk Pavlík.

Dálnice D1 mezi Brnem a Vyškovem se postupně opravuje od roku 2012, v roce 2017 by mělo být hotovo. Příští rok je v plánu oprava pásu ve směru do Vyškova mezi 199. a 204. kilometrem a mezi 220. a 230. kilometrem.