Každý správný holmesolog ví, že pán s lulkou a natvrdlým přítelem je nejznámější literární postavou z dílny spisovatele sira Arthura Conana Doyla.

Pokud by po soukromém detektivovi pátrali zmínění hltači tajemsných příběhů i v Brně, možná by ho našli v restauraci Sherlock Holmes Pub sídlící na Jakubském náměstí. Museli by však mít štěstí. Objevuje se tam prý jen zřídka. Detektiv Holmes bydlel v londýnské Baker Street. Pekařská ulice je i ve městě pod Špilberkem. To asi nebude jen tak ledasjaká náhoda.

Jestliže by tedy čistě teoreticky soukromé očko přebývalo právě tam, do lokálu v centru Brna by to mělo kousek. Holmes by si určitě pochutnal na jídle, které má názvy jeho zašmodrchaných případů. Přesvědčil se o tom i testovací tým Brněnského Deníku Rovnost spolu s bývalým kuchařem Grandhotelu Brno Karlem Ježkem.

Okamžitě poté, co host vstoupí do prostorné restaurace, jakoby nasál atmosféru londýnských ulic. Místa, kde neustále něco klokotá a po setmění v nich řádí lapkové, kriminálníci a možná i slavný Jack Rozparovač. Lokál má dvě patra, přičemž do druhého podlaží musí návštěvník vystoupat po mírně zatočených dřevěných schodech. Má to ale výhodu. Shůry je výhled.

Zákazník se špetkou fantazie si může představit, že sedí v jakémsi zapadlém podniku, kterému v zemi za Lamanšským průlivem říkají Pub.

Číšník v texaskách

Testovacího týmu si krátce po usazení všímá i personál. Přitočí se s jídelním lístkem v ruce a zajímá se o jeho přání. Jeho ochotu kazí nevhodné oblečení. „Do tak pěkné a útulné restaurace se riflové kalhoty rozhodně nehodí. Ještě ke všemu je má mladý muž krátké, takže to vypadá, jakoby vyskočil z tramvaje a šel rovnou obsluhovat,“ mračí se Ježek nad garderobou číšníka.

Jeho kritika je na místě. „Každý podnik má své kouzlo a pokud jde o stylovou restauraci, měl by personál dodržovat i základní pravidla v oblečení. K těm patří mimo jiné tmavé kalhoty,“ kritizuje bývalý kuchař z brněnského Grandhotelu. Jídelní lístek je pestrý, ale trochu připomíná sešit. Zelený a potrhaný. Nicméně splní hladovému zákazníkovi i ta nejtajnější přání.

Přestože názvy jídel zní trochu pouťově, kdo by neměl chuť na porci psa baskervilského, špetku něčeho od doktora Watsona nebo jiný pokrm zahalený tajemstvím stejně jako případy slavného detektiva. Po prostudování jídelníčku začíná testovací tým polévkou pravého gentlemana. Silný drůbeží vývar je na stole dřív, než by host zjistil, že vrahem je zahradník.

„Bambusové výhonky, které v polévce plavou, jsou sice poněkud tvrdé, ale jinak je polévka výtečná. Je v ní hodně masa, nudlí a další čerstvé zeleniny,“ hodnotí Ježek horkou polévku.

Jídlo není detektivka

Kuřecí vývar se rozlil do žaludků testovacího týmu a za pár minut přináší obsluha i hlavní jídlo. „Jsem zvědavý na jehněčí kýtu, kterou jsem si objednal. Zajímá mě, jestli nebude tuhá,“ přemítá expert na vaření předtím, než zabodne vidličku a nůž do vonícího masa. Hned po prvním soustu se mu rozzáří oči. „Porce je nadmíru poctivá. Dvě stě gramů je opravdu dvě stě gramů. Jehněčí maso je navíc čerstvé, což je poznat po prvním skousnutí,“ libuje si nad porcí s názvem Hostina Rytířů kulatého stolu.

Flák jehněčího kuchař ještě před osmahnutím na pánvi smočil ve speciální marinádě s medem, takže gurmánské jazýčky mohou být nadmíru spokojené. Druhý pokrm, který se rozhodl testovací tým okusit, má také prapodivné jméno. Záhada čtvrti Červených luceren zní sice poeticky, ale těžko se dá představit výsledný produkt.

V malé terince leží na kostičky nakrájené brambory spolu s kousky vepřové panenky. Vše je přelité jakousi červenou omáčkou, v níž je hodně cibule. Kurtizány, které by si zmíněné jídlo daly, by se zřejmě nemusely obávat nebezpečného londýnského vraha Jacka Rozparovače. Mordýře, který prostitutkám řezal hlavy a rozpáral břicho, z něhož následně vyhřezly všechny vnitřnosti.

Z tolika cibule, která v misce byla, by se lehké děvy za prvé nacpaly k prasknutí, za druhé by byly tak nafouklé, že by je přešlo postávání s blyštící se kabelkou kdesi na refýži, a konečně za třetí by jejich dech omráčil i otrlého vrahouna. Silná káva, která je jakousi závěrečnou tečkou testování, nemá chybu. „Žádná černá voda, ale poctivá káva,“ žertuje Ježek při popíjení lahodného zrnkového moku.

Zapomnětlivý mladý číšník však testovacímu týmu naúčtoval dva kapucíny, přestože přinesl jen jednoho. Možná spoléhal na to, že osm korun se v konečném součtu útraty ztratí. Neztratilo. Podtrženo sečteno: chce-li návštěvník restaurace Sherlock Holmes Pub nasávat atmosféru románů sira Doyla, není lepšího podniku k tomu určenému než otestovaný restaurant. Má sice drobné vady na kráse, ale ty jistě vynahradí výborné a s láskou připravované jídlo.