Měla to být exkurze po areálu nově vzniklého detenčního ústavu, který je první v České republice. Místo toho připomínala návštěva premiéra Mirka Topolánka závody. Spolu s ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem totiž vzali návštěvu v brněnské vazební věznici doslova letem světem.

Je úterý, krátce před půl čtvrtou odpoledne. Skupina dvou desítek novinářů, která se musela dopředu na exkurzi ve Vazební věznici Brno přihlásit, čeká na vpuštění do areálu vězení. Všichni musejí projít bezpečnostní prohlídkou. Na vrátnici chtě nechtě odevzdají mobilní telefony. Než se z „čerstvého povětří“ dostanou za mříže, vytvoří se před vrátnicí fronta několika desítek zaměstnanců, kteří kvůli novinářům musejí na návrat z práce čekat.

Jakmile jsou bezpečnostní procedury u konce, nastává čas čekání. Na kolonu vládních limuzín, které do brněnské věznice přivezou premiéra a ministra spravedlnosti. Ještě před vyleštěnými audinami projede okolo zdí nově vzniknuvšího detenčního ústavu trojice autobusů s fialovými pruhy. „To je svoz vězňů. Premiér tu bude co nevidět,“ uklidňuje nervózní novináře generální ředitel Vězeňské služby České republiky Luděk Kula. Nemýlí se.

Zpoždění se musí dohnat

S asi desetiminutovým zpožděním oproti plánu přijíždějí černá auta s modrými majáčky na střechách. Z jednoho vystupuje předseda vlády, kterému šéf věznic salutuje. Z další vládní audi vysedá hlava justice. „Nazdar, generále. Čau Luďku,“ vítá se více než přátelsky ministr spravedlnosti se svým přímým podřízeným. Začíná pršet a tak se ministerský předseda utíká schovat pod stříšku u vchodu do detenčního ústavu. Dlouho čekat nemusí. Ochranka přiskočí s velkým černým deštníkem a exkurze po areálu pro nejhorší devianty může začít.

Místo toho, aby si premiér pořádně prohlédl místo, kam budou soudy od začátku ledna příštího roku posílat mnohonásobné recidivisty, nejbestiálnější vrahy a nejzvrhlejší sexuální devianty, začíná zrychlená exkurze. Ta připomíná nákup před zavírací dobou. Tady je hřiště, tady se budou věznění procházet a tady si třeba budou vyrábět keramické hrnky. Topolánek prolétne areálem, v němž ještě ani nestačila vyrůst tráva.

Premiér i s ministrem už chtějí být rychle uvnitř detenčního ústavu. V rychlost obhlédnou cely, pokochají se bazénem a podivují se nad celou pro ty odsouzené, které popadne za mřížemi amok. „Tak tady není ani kanape?“ diví se Topolánek když nakoukne do místnosti, která připomíná koupelnu s bílými kachličkami. Akorát je v ní jen záchod. Nic víc.

Jakmile bleskurychlá exkurze skončí, předseda vlády se na čtvrthodinku ztrácí v jedněch dveří detenčního ústavu. Musí se totiž před plánovanou tiskovou konferencí občerstvit. Čím míň prostoru totiž dá novinářům na otázky, tím dřív se může vymluvit na to, že je ve časovém skluzu.

Nejhorší z nejhorších

Občerstvený premiér hned v první větě upozorní na fakt, že jeho vláda se snaží napravit to, na co neměl bývalý šéf vlády Jiří Paroubek čas. „Moje vláda se snaží splatit dluh. Do detenčního ústavu budou umísťováni lidé, před kterými musíme chránit obyvatele České republiky. Tedy devianty a nejhorší recidivisty,“ říká Topolánek na tiskové konferenci v místnosti, kde se ještě musejí vychytat „nějaké ty mouchy“. Například polámané žaluzie. „Nestačí-li na to malá síla, musí pomoci větší. Jestliže se to ulomí, je to porouchané,“ vtipkuje předseda vlády použitím Murphyho zákonů.

Za katr v detenčním ústavu se podle Topolánka může dostat například člověk, jehož příběh přítomným povypráví. „Sedmapadesátiletý pan J. M. od svých šestnácti let přepadává a znásilňuje ženy. Soud ho za to již několikrát odsoudil, ale jeho náprava byla nulová. Po propuštění z vězení se totiž násilí na ženách dopouští zase. Nikdo ho nehlídá a nekontroluje, zda pravidelně chodí na ambulantní léčbu. Přesně pro tento typ deviantů otiž detenční zařízení existuje,“ připomíná předseda vlády.

Ministerstva spravedlnosti odhaduje, že se ve společnosti pohybuje zhruba dvě stě lidí, kteří jsou nenapravitelní a měli by být za mřížemi. „Osmačtyřicet bude v Brně, další místa vzniknou přechodně v Opavě a později ve Vidnavě v Olomouckém kraji,“ slibuje ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Podle poznatků psychologů by se měla zabezpečovací detence ukládat zejména vrahům, kteří mají v životní historii předchozí násilnou trestnou činnost a kteří jsou posouzeni jako nebezpeční. Dále pak sexuálním deviantům – multirecidivistům – u nichž prokazatelně opakovaně selhala ochranná léčba.