V pětici vyznamenaných byl jediným mužem. „K učení jsem se dostal náhodou. Hned po střední škole jsem v devatenácti letech nastoupil do družiny, pak jsem si dodělal vysokou školu a začal učit," popisuje začátek kariéry Jurtík. Podle jeho slov je potřeba žáky provést základy programování už na prvním stupni.

Aby děti zaujal, používá ve svých hodinách a volnočasových kroužcích při výuce speciální lego. „Většina lidí zná lego jen jako stavebnici, ale existují modely, které se dají připojit k počítači a programovat. Využití je obrovské. Nejde jen o to, aby se stavebnice hýbala. Můžeme programovat i generátor náhodných čísel, výběr hudby a podobně. V současné době učím žáky od druhé po pátou třídu, ale pravděpodobně budeme rozšiřovat tyto hodiny i na druhý stupeň," uvádí.

Podle Jurtíka se obor informatiky neustále vyvíjí a právě programování rozvíjí také matematické myšlení. Vybavení pro vyučování není levné, stavebnice mohou stát i desetitisíce. „Nejdříve nám stačilo pouze připojení k internetu, kde se dají naučit základy. Postupně jsme přikupovali stavebnice. Myslím si, že to je pro žáky přínosnější než mapa pověšená na zdi. Jednotlivé modely jsou odstupňovány podle složitosti a mají přesah i do dalších předmětů, jako například biologie. Děti si z nich postaví i žábu nebo pulce a dozvědí se o nich další informace," vysvětluje Jurtík, který informatiku vyučuje hlavně ve volnočasovém kroužku čtyřikrát týdně.

Děti se na školu hrou těší. Pokud z nějakého důvodu hodina odpadne, hned mu rodiče volají o náhradní termíny. „Páťákům jsem tento systém výuky zařadil do povinných hodin, a stejně chodí někteří i do těch kroužků," libuje si.

Jurtíkovi však nejde přímo o to, aby naučil žáky informatiku. Hlavním cílem je všeobecný rozvoj myšlení, kterého lze docílit zábavnou formou. „Osobně si myslím, že je to komplexní věc. Ať už jde o různé olympiády nebo třeba přijímačky na střední školy. Chci dětem nabídnout cestu," uzavírá učitel.

DANIEL HRBOLKA