V církevních kruzích byl Špidlík znám jako znalec východokřesťanské spirituality, který připravoval duchovní cvičení i pro papeže Jana Pavla II. V Římě žil od počátku 50. let a téměř čtyři desítky let tam působil na české papežské koleji Nepomucenum.

Jeho úmrtí rozhlasu potvrdil Michal Klement, asistent českého velvyslance při Svatém stolci a provinciál českých jezuitů páter František Hylmar. "V posledních týdnech už bylo zřejmé, že kardinál odchází z tohoto pozemského života, včera ve 21 hodin v kruhu svých spolupracovníků a přátel zemřel," řekl Radiožurnálu Hylmar.

Čtěte také: Kardinál Špidlík oslavil 90 let

Ve Vatikánu byl uznáván

Kardinálem jmenoval Špidlíka v roce 2003 papež Jan Pavel II. Jezuitský duchovní se tak po Miloslavu Vlkovi stal 21. kardinálem z českých a moravských diecézí. O tom, že český teolog měl ve Vatikánu renomé, svědčí i to, že před volbou nástupce Jana Pavla II. přednesl konkláve duchovní úvahu (volby se kvůli věku nad 80 let již nemohl zúčastnit).

Špidlík byl znám také svým smyslem pro humor. Proslul například výrokem, že je třeba dožít se 90 let, protože po tomto věku z hlediska statistiky umírá už jen málo lidí. Toto životní jubileum oslavil loni v prosinci. Poukázal na to také kardinál Miloslav Vlk, podle něhož byl Špidlík jedním z nejvíce se smějících kardinálů. "Jeho víra pro něj potřebuje být neustále spojována se životem, ať dělá cokoli. Nemůže být jen profesorským teoretikem, který rozsévá různá 'moudra', ale pravda, kterou hlásá, musí být v každé formě osobní, konkrétní," řekl před časem Vlk o Špidlíkovi.

Hylmar jako nejvýraznější rys Špidlíkovy osobnosti označil mimořádnou schopnost osobních styků a navazování přátelství. "Byl znám jako hluboká duchovní osobnost a rádce, v roce 1995 dával jako první Čech vůbec duchovní cvičení papeži Janu Pavlu II. a římské kurii. Uznáním jeho vědecké práci a lidským kvalitám bylo několik čestných doktorátů.

V roce 1998 vyznamenal Špidlíka tehdejší prezident Václav Havel Řádem T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Česká biskupská konference mu v roce 2002 udělila Řád sv. Cyrila a Metoděje za celoživotní dílo, o rok později převzal nejvyšší italské vyznamenání v oblasti kultury a umění - Zlatou medaili za zásluhy o kulturu a umění, uvedl Hylmar.

Kardinál Špidlík proslul jako vynikající vědec i spisovatel


Teolog, filozof a spisovatel kardinál Tomáš Špidlík, který v pátek večer zemřel ve věku 90 let, se během svého života stal uznávanou autoritou vědeckého světa. Byl jedním z největších znalců východního křesťanství s letitou pedagogickou praxí a širokou publikační činností.

Kardinálem jmenoval Špidlíka v roce 2003 papež Jan Pavel II. Jezuitský duchovní se tak po Miloslavu Vlkovi stal 21. kardinálem z českých a moravských diecézí. Špidlík patřil k těm, kteří mohli zesnulého papeže nazývat svým přítelem. O tom, že český teolog měl ve Vatikánu renomé, svědčí i to, že před volbou nástupce Jana Pavla II. přednesl konkláve duchovní úvahu (volby se kvůli věku nad 80 let již nemohl zúčastnit). V Itálii žil Špidlík přes 50 let. Tvrdí, že vždy se cítil jako Čech, druhý domov si ale zamiloval a našel tam přátele.

Akademickou dráhu začal v roce 1955 poté, co obhájil doktorát na Papežském institutu východních studií. Působil na Gregoriánské univerzitě, ale i na vysokých školách v Americe či v Africe. V roce 1995 vedl jako třetí Slovan v historii církve duchovní cvičení (takzvané exercicie) pro papeže a vatikánskou kurii. O rok později byl pověřen spoluodpovědností za teologickou a uměleckou projekci při výzdobě soukromé kaple Jana Pavla II. Podílel se na ní sochař Otmar Oliva, Špidlík sám navrhl libreto pro mozaikovou výzdobu.

Kardinál Špidlík se narodil 17. prosince 1919 v chudé rodině v Boskovicích na Blanensku. Po maturitě začal studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a latinu. Když byly vysoké školy uzavřeny nacisty, vstoupil Špidlík do noviciátu jezuitského řádu. Po obsazení řeholního domu Němci dokončil studia na Velehradě. Po únoru 1948 odešel studovat teologii do nizozemského Maastrichtu, kde byl později vysvěcen na kněze a vyslán do Říma.

Do komunistického Československa se Špidlík už nevrátil. V roce 1951 začal pracovat ve Vatikánském rozhlasu a spojení s rodnou zemí udržoval prostřednictvím oblíbených promluv. Od roku 1984 byl poradcem Kongregace pro svatořečení, později i poradcem Kongregace pro východní církve. V roce 1990 Špidlík sice odešel do důchodu, nečinnosti se ale neoddal. Dále pracoval a cestoval. Byl například inspirátorem založení centra pro východní studia Centrum Aletti v Olomouci.

Špidlík byl nejen vědcem, ale i barvitým popularizátorem a vypravěčem. Počet publikací, které napsal, je obrovský. K těm nejvýznamnějším patří Ruská idea nebo Spiritualita křesťanského východu. V době totality patřily jeho česky vydávané a do Československa pašované knihy k tomu nejzajímavějšímu, co zde mohli křesťané a další zájemci číst. V některých Špidlíkových dílech si ale na své přijdou i nejmladší čtenáři, kterým věnoval knihy Bajky o moudré sově či Profesor Ulipispirus a jiné pohádky.

V roce 1998 tehdejší prezident Václav Havel udělil Špidlíkovi za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Česká biskupská konference jej v roce 2002 ocenila Řádem svatých Cyrila a Metoděje za jeho celoživotní dílo. Špidlík se stal také nositelem mnoha čestných doktorátů z různých světových univerzit, včetně Prahy a Olomouce. V roce 2003 mu Itálie jako prvnímu českému občanovi udělila Zlatou medaili za zásluhy o kulturu a umění.