Čekal jste podobné reakce?
Ano. Bylo mi to jasné. Chtěl jsem hlavně poukázat na to, že všichni o tomhle problému mluví, aniž by ho znali zblízka. Pokud se na věc dívám zdálky a nepálí mě, tak se všechna řešení hledají snadno. Ale mohu zodpovědně prohlásit, že jednoduchá řešení neexistují.

Ve vaší městské části leží jedno z ghett, na které upozorňuje před rokem a půl zveřejněná ministerská mapa.
Nemám rád, když se o těchto oblastech říká ghetta. Tento pojem má totiž zcela specifický význam. Tohle ghetta nejsou, spíše sociální čtvrti.

Nechme slovíčkaření. Jak byste problém těchto komunit řešil?
Rozestěhování samo o sobě by nepomohlo. Tito lidé mají problém se soužitím s ostatními a s platební morálkou. Nakonec by se stejně k sobě znovu dostali. Pokud Romové nezmění historický přístup, že přechytračit gadža je symbol frajerství a hrdinství, tak se jejich situace ve společnosti zlepšit nemůže.

Může většinová společnost tohle jejich vidění světa ovlivnit a změnit?¨
Řešení vidím v komplexu věcí, které budou tyhle lidi postihovat, pokud se nebudou chovat v normě. Když budou žít jako většina, pak teprve mohou dostávat dávky. Je to metoda cukru a biče známá už stovky let.

Mohou být určitým řešením zneužívání sociálních dávek stravenky, které by úřady vydávaly místo peněz?
Není to samospasitelné. Pokud nebudou přímo na jméno, tak se vždycky dají prodat. určitě se v tomhle etniku najdou chytráci, kteří je budou vykupovat například za sedmdesát procent ceny. Určité znepříjemnění to ale jistě je.

Nedávno jste kritizoval práci terénních pracovníků. Proč?
Kritizoval jsem hlavně organizaci jejich práce a její výsledky. Musíme jim dát konkrétní úkoly, které budou kontrolovatelné. To tu zatím chybí a mám–li být upřímný, tak žádné výsledky práce terénních pracovníků v tuhle chvíli nejsou.