„Bereme to jako společenskou akci. Sice se oficiálně závodí, hlavní ale je, aby se tady lidé setkali, popovídali si a užili si atmosféru," říká pořadatel Karel Kupka, zatímco si obléká koženou kombinézu. Sám se chystá projet si trať na své motorce Rudge-Whitworth Ulster z roku 1934.

Po půl deváté dopoledne vše začíná. Do areálu se sjíždějí první účastníci, které doprovází početná skupina návštěvníků. Mezi lidmi se pomalu proplétá stoletý Ford T se stylově oblečenou posádkou, jemuž zdatně sekunduje stejně staré auto dnes už téměř zapomenuté značky Chenard&Walcker. Ladí s nimi i jezdci na prastarých motorkách, jejichž zadní kola nepohání řetězy, ale kožené řemeny.

Veteránismus? Náročný koníček, říká sběratel

Mezi těmi, kdo se rozhodli na akci vyrazit, je i sběratel Michal Olejko z brněnského Classic Car Króžku sedlající československou Jawu 500 OHC z roku 1956. Přijel už popáté. „Nikdy si to nenechám ujít. Je tady vždycky skvělá atmosféra a láká mě také možnost si trochu zazávodit," vysvětluje důvody své účasti muž.

O tom, že by jel jen rekreačně, nechce ani slyšet. „Jedu vždycky nejrychleji, jak jen to jde. Zatím se mi naštěstí ještě nic nestalo," směje se motorkář.

Veteránům se věnuje už mnoho let. „Je to pěkný, ale náročný koníček. Stojí to spoustu sil, peněz a hlavně času. Jawu, na které jedu, jsem například sháněl na inzerát asi čtyři roky. Nakonec jsem pro ni musel jet až na sever Čech do Teplic. Ale vyplatilo se. Motorka byla po prvním majiteli a v pěkném stavu," konstatuje Olejko, zatímco se pomalu připravuje na tréninkové jízdy.

Ty startují kolem deváté hodiny. Již první účastníci ale dávají tušit, že zdaleka nepojedou jen vyhlídkovým stylem. Zvlášť skupina jezdců na závodních motorkách ukazuje divákům, jak vypadaly tratě velkých cen před desítkami let. Jejich tempo by jim mohli závidět i František Šťastný nebo Gustav Havel. Ostatní se ale nechtějí nechat zahanbit. Chtějí ukázat, že ani téměř stoletý Harley-Davidson, nebo šestaosmdesátiletá tatrovka nemusí jezdit jen čtyřicítkou. Areálem se nese ohlušující, ale pro mnoho lidí příjemný řev motorů.

I spálený benzín může vonět

Ostrý start je v jedenáct hodin. O chvíli později už je trať plná závodníků, které pořadatelé vypouštějí postupně. Na trať vyráží také několik aut značky aero, jejichž dvoudobé motory ihned barví okolní vzduch do modra od spáleného benzínu. Není divu, katalyzátor byl ve třicátých letech ještě neznámý pojem. „Tati, to smrdí," zacpává si noc malý kluk. „Nesmrdí, Danečku. To je naopak vůně, ale tomu ty budeš rozumět až za pár let," praví zasněně otec.

Vítěze nakonec neurčila síla motoru, výdrž stroje nebo jezdecké schopnosti, ale náhoda. „Losujeme ho z klobouku. Přece jen je to víc společenská událost, než skutečné závody," směje se pořadatel Kupka.

Není snad nikdo, kdo by protestoval. I přes značné odhodlání ukázat na trati jen to nejlepší se totiž účastníci nakonec shodnou, že má vlastně pravdu.