„Od malička jsem chtěl pracovat se psy, tak jsem je před dvaceti lety začal cvičit v Praze. Pak jsme se přestěhovali s rodinou do Brna, a když se to nevidomí dozvěděli, volali mi, abych s výcvikem pokračoval i v Brně," přibližuje Dvořák.

Většina psů se v jeho škole narodí. Po dvou měsících štěňata opouští matku a vydávají se do pečovatelské rodiny. „Zůstanou tam do jednoho roku. Pak je čekají testy u veterináře. Pokud je pes po zdravotní i povahové stránce v pořádku, zařadíme ho do výcviku," objasňuje.
Ten trvá nejméně osm měsíců. O psa se pořád stará pečovatelská rodina, která ho do školy každý den vozí. „Zvíře by totiž mělo mít pořád kontakt s lidmi, aby si na ně zvykl. Proto ho bereme i do nákupních center nebo na úřady," upozorňuje Dvořák.

Psi se učí například vyhledávat odbočky a dveře, upozornit na schody či jiné překážky v cestě. „Často si neuvědomujeme, jaké všechny za překážky jsou na chodníku. Bez problémů se vyhýbáme lampám, odpadkovým košům nebo jiným chodcům. To všechno musí za nevidomého člověka řešit vodicí pes.

Po výcviku už pes nastupuje do zaměstnání. „Když si nevidomý požádá o psa, dojedu za ním a zjistím, na jakých trasách chodí a kde žije. Na základě rozhovoru pak pátrám, zda máme ve výcviku vhodného psa," popisuje Dvořák.
Nyní uvažuje o domově pro vysloužilé psy. „Ne všichni nevidomí si totiž mohou nechat pejska, který už jim po deseti letech nemůže dobře sloužit. Někdy se jim podaří dostat nového psa a když bydlí v garsonce, dva psi se tam nevejdou," popisuje Dvořák.