V pondělí uplynulo šest desetiletí od vydání rozkazu prezidenta republiky, podle něhož se reformovalo tehdejší vojenské vysoké školství. A patnáctého srpna 1951 proto vznikla Vojenská technická akademie v Brně.

Před sedmi lety se stala součástí Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany. Od začátku sídlila především v brněnské Kounicově ulici. V budově, které málokdo řekne jinak než Rohlík.

Umístění vojenské školy do Brna bylo sice překvapivé, ale zároveň logické. „Brno v minulosti nemělo významnější tradici v oblasti vojenského školství. Armáda však potřebovala bojovníky, ale navíc i technicky vzdělané lidi. Vynucoval si to překotný technický vývoj ve vojenství, urychlený především za druhé světové války. Brno jasně vyhrálo díky svojí tradici technického vzdělávání,“ vysvětluje Vladimír Šidla z brněnské Univerzity obrany.

Hned od počátku měla akademie šest fakult, které poskytovaly bojové a technické vzdělání. „Celou tehdejší Vysokou školu technickou převzala armáda. Budovy, vybavení, dokonce i profesorský sbor. Z učitelů se stali vojáci a dostali hodnosti,“ popisuje vznik akademie Šidla.

Před založením se o vzdělávání vojáků staraly pouze civilní technické školy v Praze, zastřešované Vojenskou inženýrskou akademií. Ta později přesídlila do Brna, kde se přeměnila právě na Vojenskou technickou akademii. V Praze však zůstalo vojenské školství zachované vznikem jiné vojenské akademie. V roce 1958 se pražská a brněnská sloučily v jednu. „Nově vzniklá škola poskytovala i velitelskou přípravu budoucích důstojníků,“ vysvětluje Šidla.

Vývoj školy od šedesátých let do sametové revoluce kopíroval vývoj státu. Milníkem se proto stal rok 1989. „Základem přeměny školy bylo její odpolitizování a demokratizace akademické půdy. Škola také musela hledat svoji novou roli v armádě,“ zdůraznil Šidla.

Před sedmi lety se Vojenská akademie stala součástí Univerzity obrany, jediné české školy univerzitního typu. Ten v armádě poskytuje nejvyšší stupeň možného vzdělání.

ANETA NEJEZOVÁ