Nejtěžší byly pro tehdy devatenáctiletého muže začátky. Bažanti, jak se říkávalo nově příchozím, nevěděli, která bije. „Po příjezdu byl nástup, kde nám oznámili denní režim, později nás rozřadili do rot. Ti s nadváhou šli do kuchyně," popisuje Doskočil, který začínal u dělostřelectva.

Každé družstvo mělo speciální výcvik. Bažanti nejprve museli společně projít takzvaným přijímačem, který byl ze všeho nejnáročnější. „Dělali jsme tradiční věci jako cvičení, plížení, opičí dráhy," vysvětluje Doskočil. Jedním dechem dodává, že s tímto druhem výcviku neměl problém.

O vojně se vždy tradovalo, že mazáci šikanují bažanty. „Za nás to byla spíš doména poddůstojníků. Nejednou se stalo, že jsme uprostřed noci drhli třicetimetrovou podlahu kartáčkem na zuby," objasňuje.

Po přijímači a absolvování výcviku se zbraněmi se nováčci přesunuli do svých rot, kde je čekal speciální výcvik. Doskočil s dalšími šesti obsluhoval protiletadlový kanon. „Během cvičení jsme mířili na pytel, který byl lanem navázaný na letadlo, a měli jsme ho trefit. To se moc nepovedlo a schytal to provaz blízko letadla. Piloti pak týden nechtěli létat," vypráví historku z vojny.

Po dvou letech se vrátil domů a nastoupil do práce. V současnosti si užívá důchod. „Vojna by měla být povinná aspoň rok, dnešní mládeži by to prospělo," je přesvědčený Doskočil.

PATRIK EL-TALABÁNI