Žáci třetích až pátých tříd z jedenácti základních brněnských škol museli zvládnout hned několik disciplín. „Nejvíc mě bavilo, když jsme podle některých slov museli vymyslet básničku. Vůbec to nebylo těžké," říká chlapec. Další úkol, kdy školáci představovali porotě svoji školu, už tak jednoduchý nebyl. „Přemýšleli jsme, jak to vlastně připravit. Na poslední chvíli jsme malovali obrázky," vysvětluje školák, který chodí do páté třídy.

Děti také musely ukázat, nakolik znají Brno. „Dostali jsme takový kvíz, ve kterém se nás ptali na různé věci, třeba na brněnské pověsti. Ty zrovna moc neznám. Ale vzpomněl jsem si, že přehrada se kdysi jmenovala Kníničská," zdůrazňuje.

Celá soutěž se mu moc líbila. „Rád bych si ji zopakoval. Bylo to prostě o moc lepší, než sedět ve škole. Zrovna jsme totiž měli mít tělocvik a výtvarku. A to jsou pro mě dva nejhorší předměty. Tělocvik mi moc nejde. Pořád tam totiž běháme, " přiznává Jan.

Školákovi nevadí, že bude muset zmeškané učivo dopisovat. „Hodně toho asi nebude, navíc se učím celkem dobře," usmívá se. Na soutěž ho poslal učitel. „Měl za úkol vybrat dva nejlepší z naší třídy. Chtěl, abych tam šel já s kamarádkou," říká.

Podle něj se celý tým opravdu snažil, aby zvítězil. Výhra je proto příliš nepřekvapila. „Když jsme zjistili, že nám to tak dobře jde, řekli jsme si, že možná budeme ze všech nejlepší. O to víc jsme byli šťastní, když jsme opravdu vyhráli. Prostě jsme si věřili, že se to povede," uvádí chlapec.

Také se mu líbilo, že poznal nové kamarády. „Potkal jsem děcka, která jsem předtím vůbec neznal. A to někteří z nich chodí dokonce do stejné školy. Já jsem je tam ale nikdy neviděl," kroutí hlavou Jan.

Kromě putovního Brněnského dráčka získaly děti z vítězného týmu medaile. Jan Hladík se těší, až se se svou výhrou pochlubí i doma. „Mamka s taťkou budou mít určitě radost, že jsme to tak dobře zvládli. A medaili si rozhodně vystavím někde ve svém pokoji, " dodává páťák.

Ve škole mu ze všeho nejvíc jde matematika. „Baví mě úplně všechno, co v ní zrovna děláme. Počítaní je bezva," tvrdí školák.

O tom, jakou práci by jako dospělý dělal nejraději, zatím moc nepřemýšlel. „Ještě vůbec nevím, čím bych chtěl být. Ale určitě to bude něco s matematikou. A také s počítači. Ty mám moc rád," podotýká Jan.

NIKOLA JAKUBOVÁ