Vzducholoď začala svoji plavbu v italském Miláně, pokračovala před Terst a Vídeň a kolem čtvrté se dostala nad Brno. „Přes Brno vlastně přeletěla ten den ještě dvakrát,“ vypráví Karel Krška z Českého hydrometeorolo­gického ústavu“. „Při přeletu nad hranicemi Československa kvůli nepříznivému počasí ztratila orientaci a začala se vracet na jih. Zastavila se v noci asi deset kilometrů na jih od Brna, kde se přiklonila opět k původnímu směru,“ popisuje peripetie vzducholodi Krška.

Díky masivní propagandě Mussoliniho a celé fašistické Itálie, která byla na svoji vzducholoď patřičně hrdá, Brňané o přeletu věděli dopředu. „Na Špilberku bylo před osmdesáti lety spousty lidí, kteří ji vyhlíželi“, říká Krška. Vzducholoď neletěla vysoko, a tak pozorovatelé mohli na jejím stříbrozeleném obalu snadno rozeznat kabinu posádky, vlajku i samotný nápis Italia.

Československý meteorologický ústav po celou dobu přeletu nad územím Československa loď navigoval rádiovým vysílačem. Znát dopředu počasí bylo pro posádku lodi nesmírně důležité. Vodík, který vzducholoď ponáší, se nesmí dostat do kontaktu s bouřkou, aby nedošlo k explozi. Vzducholoď přistála na základě ve Špicberkách pětadvacátého května. Odtamtud se na třetí pokus Nobilemu podařilo dostat na severní pól.

Štěstí a počasí vzducholodi nepřálo při zpáteční cestě na Špicberky.“ Loď se obalila ledem a z výšky tříset metrů dopadla na ledové kry. Při nárazu se oddělila kabina s částí posádky a vzducholoď se zbytkem výzkumníků zmizela beze stopy,“ vypráví Krška. Štěstí měli ti, kteří dopadli s kabinou na povrch. Ze sedmi se jich po osmačtyřicetidenním čekání dočkalo záchrany šest, mezi nimi i Nobile a Běhounek. Jejich vysílání zachytil ruský radioamatér a z Arktidy je odvezl ruský ledoborec Krasin. Při pokusu o záchranu posádky Italie při letecké havárii zahynul známý norský polární badatel Roald Amundsen.

HANA FASUROVÁ