Inspiraci našel v příběhu o dalajlámově kočce, která se zatoulala do kavárny. „Tam na ni byli milí a oblíbili si ji. Zadarmo kočce nalévali mléko a nakonec měli sami radost z dávání," popisuje šestadvacetiletý mladík.

Denně si k jeho červenému stánku přijde pro kávu přes sto lidí. Dobrý skutek si zájemci vymýšlejí sami, vybírají z tabule u stánku nebo losují z koláčků s lístečky. „Občas se najde nějaký vykuk, který si vytáhne koláček se sbíráním odpadků, a tak sám odhodí lístek na zem, aby ho zvedl," říká Hoření.

Příležitostný poeta Dalibor Krejčí.
Píše básně na počkání. Raději za pěkného počasí, lidé jsou lépe naladění, říká

Způsobů, jak si zlepšit karmu, je podle něj nepřeberné množství. Pustit někoho sednout v hromadné dopravě, pochválit kolegu nebo podarovat bezdomovce drobnými jsou maličkosti, které spousta lidí dělá sama od sebe. „Nejčastěji lidi vytáhnou mobil a volají třeba babičce, se kterou dlouho nemluvili, nebo nám slíbí, že se začnou častěji usmívat," líčí Hoření.

Jestli lidé skutky plní, nikdo nekontroluje. „Projekt stojí na důvěře," říká muž.

Svým dobrodiním se lidé chlubí i na webu www.dobrokava.cz. Dosud tam návštěvníci nechali asi šedesát vzkazů.

Nejstraší výčepní na jižní Moravě František Tesař.
Říkají mi děda. Pozvání na pivo ale odmítám, povídá výčepní z otevřené garáže

Ačkoli stánek funguje jen pár týdnů, kontaktovala mladíka firma se zájmem zřídit také vozík s pivem. „To jsem odmítl. Už proto, že jde o alkohol, a taky nechci projekt spojovat s komercí," vysvětluje Brňan.

A kdo provoz Dobrokávy platí? „Všechno financuje mladý podnikatel, kterému se daří, a takto investuje peníze do zlepšení prostředí kolem sebe," říká Hoření.

Michal Gálik (vpředu).
Díky práci snů zdarma cestuje po světě. Při natáčení mu ale opice ukradla kameru

V budoucnu chce Hoření otevřít další stánky. „Lidé většinou nezůstanou u jednoho činu, ale vytvoří si návyk," tvrdí mladík.

DOMINIKA VRBECKÁ