Od této chvíle se stalo hlavním městem Markrabství moravského. Sídlily v něm nejvýznamnější úřady, zemský sněm a zemský soud. A hlavními členy těchto dvou institucí byli příslušníci vysoké šlechty, kteří si proto v Brně začali budovat honosné paláce. „Nejatraktivnějším místem pro výstavbu paláců bylo současné náměstí Svobody,“ píše v knize o Brněnských palácích historik umění Jiří Kroupa.

A nejvýznamnější částí tohoto náměstí se pak stala jeho západní strana. Jednou z honosných staveb byl palác na rohu Hřbitovní ulice a náměstí, směrem k nynější Běhounské ulici.

„V roce 1778 jej získal jako dědictví Antonio Belcredi, který původně pocházel z Lombardie. Byl to vzdělaný šlechtic a člen svobodných zednářů. Hrál významnou roli ve společenském životě v habsburské říši,“ napsal dále Kroupa. Belcredi nechal palác dvakrát upravit. Nejprve na sklonku osmnáctého století a podruhé na samém počátku století devatenáctého, u příležitosti návštěvy anglického lorda Feichettera.

Lord měl k dispozici čtyři nově zrenovované pokoje. Později v těchto místnostech bydlel hrabě Josef Auersperg, jeden ze spoluzakladatelů Františkova zemského muzea, nynějšího Moravského zemského muzea.

„Belcrediho palác byl jedním z míst v Brně, kde v té době vznikalo veřejné mínění. V průběhu devatenáctého století sice palác poněkud ztratil původní společenský význam, ale kulturní pozoruhodnost mu stále zůstávala. Sídlil v něm totiž jeden z prvních fotografických ateliérů v Brně,“ napsal na závěr v knize o brněnských palácích Kroupa.

Mraky se nad barokními paláci začaly stahovat v poslední třetině osmnáctého století. Vládu vysoké šlechty nahradili úředníci placení státem. Aristokracie už neměla zájem dál udržovat paláce ve městě a ty začaly pustnout.

„Jejich skutečným koncem bylo až dvacáté století. Nejdříve horečnatá stavební aktivita, která zlikvidovala až osmdesát procent plochy historického centra Brna, a potom i různá hesla o modernizaci, hygieně a zlepšení dopravní situace v Brně,“ uvedl historik umění Tomáš Jeřábek.

Někteří dokonce zastávali názor, že město se tak stane malebnějším. Počátkem dvacátého století musel ustoupit dnešní Rašínově ulici i Belcrediho palác.
„Mám Brno ráda. Ale chybí mi v něm takové ty křivolaké úzké uličky a romantická zákoutí,“ řekla studentka Jana Urbánková.