Robeše zatkli ve třiadvaceti letech, první měsíce vězení prožil právě na Cejlu. „Na cele nás bylo asi pětadvacet. Lidé z politických důvodů i skuteční kriminální živlové," vzpomíná.

Rozptýlení pro ně byly vězeňkyně. „Mávali jsme na sebe vždy, když je pustili na dvůr na vycházky," usmívá se.

Robeš pak prošel dalšími lágry, původní pětiletý trest mu několikrát prodloužili. Kvůli tomu, že psal z vězení básně a pohrdal komunisty. „Nejhorší byla samovazba v Leopoldově, kde jsem byl skoro deset let," popisuje Robeš.

Dostal se i na nechvalně proslulé Jáchymovsko. „V dětství jsem přišel o ledvinu, fárat v dolech mě tedy nenechali. Mnoho mých přátel tam ale skončilo," líčí.

Později se ože-nil s vdovou po spoluvězni, který na následky práce s uranem zemřel. „Nemocný je už také jeho syn a vnuk. Rakovina komunismu dodnes postihuje ty, kteří za nic nemůžou," povídá emotivně Robeš.

Přestože třináct let strávil za mřížemi, zášť ani nenávist necítí. „Bylo to peklo, ale nikdy mě nenapadlo mstít se. Beru to jako školu života," dodává.

Věznice na Cejlu bude u příležitosti výročí sametové revoluce v úterý otevřená lidem. Komentované prohlídky začínají v pět a šest hodin odpoledne u vchodu z ulice Soudní. Vstup je zdarma.

BARBORA KUBOVÁ