Popravy na veřejných místech jako ta Čapkova byly kdysi běžnou praxí, habsburská monarchie s nimi skončila až v poslední třetině 19. století. Jako poslední delikvent byl v září 1871 v Plzni oběšen lupič a vrah Josef Janeček, jehož neslavný konec byl svěřen do rukou kata Jana Pipergera.

Trest smrti za těžké zločiny byl uplatňován i poté, ale na uzavřených dvorech soudních budov či vězení. Například v Brně se tak popravovalo v prostorách trestnice na Cejlu.

Veřejné popravy se vrátily nakrátko na scénu znovu po druhé světové válce, kdy bylo před zraky davu oběšeno několik nacistických zločinců. Například v září 1945 německý náměstek pražského primátora Josef Pfitzner nebo v květnu 1946 velitel protektorátní policie a SS Karl Hermann Frank.

Nejspíše úplně poslední veřejnou popravou v českých zemích pak bylo v září 1946 oběšení Herty Kašparové v Třešti u Jihlavy, která se podílela na masakru tří desítek civilistů v květnu 1945.